Cítit se jako doma

Dobrý podvečer.
               Tentokrát mám název článku vymyšlený ještě dřív než samotný článek, což se mi stává zřídka. Cítit se jako doma, to je věta, na kterou myslím poslední dva dny docela často. Snažím se to tu ve svém bytě a v novém pokoji trochu zabydlit. Není to úplně lehké. Zároveň mě ale to shánění různých doplňků i praktických věcí začalo hodně bavit. Jako bych si zařizovala už vlastní domácnost. :-) Denně najezdím tak 15, možná i 20 kilometrů, což není zas moc, ale na druhou stranu jsem předtím už hodně dlouho na kole neseděla, takže můj zadek docela trpí. :-) Včera i dnes jsem se totiž během dne vracela dvakrát domů. Vždycky něco totiž objevím, tak to popadnu a někam jinam se obložená tou věcí už nevydávám. Ty objevené poklady mi dělají  velkou radost.
               Abych vám situaci přiblížila.. Přišla jsem sem  a jediné, co tu v mém pokoji stálo, byla postel, malá šatní skříň, psací stůl a otočná židle. V kuchyni pak trouba a kuchyňská linka s prázdnými poličkami. Pro začátek to není vůbec špatné, je to vlastně takový nezbytný základ. Ale..jakmile tu začnete žít, zjistíte, že vám tu spoustu nezbytností chybí. Naštěstí jsem zjistila, že v IKUSU, což je něco jako náš brněnský Internatonal student club, se dá sehnat všelijaké nádobí a i další doplňky hlavně do kuchyně. Včera jsem se tam dostala těsně před zavírací dobou, tak jsem popadla jen věci namátkou, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Dnes jsem měla delší chvíli.. a navíc, když jsem přišla před tu místnost, málem na mě vypadly krabice a různé tašky. Přibylo tam spousta rníčků, talířků, mističek, ručníků, povlečení, příborů.. prostě jsem si připadala, jako kdyby si celý Magdeburg vyklidil byt. Na včerejší informační schůzce nám říkali, že všechny ty věci jsou buď od studentů, kteří odjeli a nebo od starších lidí, kteří ty věci už nevyužijou. Mezi tou spouští od podlahy až po střechu jsem učinila skvělý objev. Našla jsem tam rychlovarnou konvici. Je sice už starší a má trochu na dně vápence, ale funguje!! Testla jsem ji tu u nás na bytě a konvice je úplně v pořádku. Jsem za ni strašně ráda, protože už mě nebavilo pořád si ohřívat vodu na čaj v hrnci.

Zde jsou mé úlovky. Ten ubrus s vázičkou jsem taky našla v oné kouzelné místnosti, odkud si každý může vzít, co mu padne do oka. Původně byl v kuchyni od barvy špinavý žlutý obrus, ten jsem vyhodila. V pozadí vidíte krásný kytičkový hrnec a mísa na ovoce je podle mě úplně nová, nikdy nepoužitá.

           Dneska odpoledne jsem se stavila v několika bazarech, ale neměli tam nic zajímavého. Až v jedné prodejně domácích potřeb jsem objevila žlutooranžový kryt na světlo. Trvalo mi dlouho než jsem našla někoho, kdo by mi ukázal, kde ho najdu. Složené mi připadalo spíš oranžové, ale prý až se to rozvítí, bude mít barvu žlutou. No nevím.. pořád mi připadá oranžové. Ale nevadí. Koupila jsem také čtyři polštářky za euro pade. Vzala jsem dva žluténa dva zelené. Abych aspoň měla tady na zemi kde sedět, když tu nemám koberec. Záměrně jsem vybírala barvy, které se budou hodit i ke mně do pražského pokoje. Abych si světlo i polštářky mohla odvést po Erasmu domů.

A tak to vypadá v mém pokoji.. Napravo mám ještě šatní skříň a vzadu za ní spoustu spoustu místa..

To je pro dnešek vše. Musím se připravit na salsa párty. Chtěla bych tu poznat nějaké erasmáky. Snad to pěšky stíham. Bez světla na kolo si v noci jet netroufnu.
Slibuju, že příště přidám i nějaké fotky přírody.  :-) Protože té jsem tu viděla už habaděj.
                  

Příjezd

Moji milí,
          zdravím vás z Magdeburgu. Pan domácí mi dnes ráno donesl kabel, takže už jsem ve spojení se světem.
             Už jsem tu třetí den  a třetí den mi tu svítí do okna sluníčko. Je tohle možné? V Praze jsem nic takového teď v září nezažila. Je taky u vás doma tak hezky? Snad se počasí umoudřilo i v České republice.
            Odjezd pro mě byl v pátek docela náročný, měla jsem obavy, jak s mamkou dovlékneme to kolo s kufrem až na Florenc, ale nakonec jsem našla ochotného pomocníka Pavla, který mi vše odvezl svým autem až na nádraží. Díky moc, Pavle!!! Už na autobusovém nádraží jsem se seznámila s Katkou, další Češkou, která bude taky na Otto-von-Guericke-Universität studovat.  Seděly jsme kousek od sebe. Cesta autobusem byla v pohodě. Teda až na to divné individuum, které sedělo přes uličku a které rozčilovalo stevardku i okolí široko daleko. Ten chlápek byl trochu namol a ostatní pořád vyrušoval svými řečmi a hlasitým vyzváněním. Chudák Katka, seděla vedle něj. Cestou do Magdeburgu jsem poslouchala hudbu, a pak odpočívala. Moc jsem nespala. Přestože jsme jeli přes Drážďany, nepamatuju si, že by tam někdo vystupoval, pak jsme dělali pauzu v Berlíně a následoval Magdeburg. Dorazili jsme sem před šestou hodinou ranní.
        Měly jsme s Katkou těžké kufry, já navíc to kolo. Přesunuly jsme se na chodník pod lampu, venku byla ještě tma, a já to kolo začala rozbalovat a sestavovat. Katka říkala, že ji přijde vyzvednout nějaká Němka. Mě bohužel nikdo. Pick-up form mi nepřišla.. asi proto, že jsem se nepřihlásila na žádný jazykový kurz. Tak tam vedle mě stály pak obě dvě a dívaly se, jak sestavuju to kolo. Byly hodné, že na mě počkaly. Katka počkala u našich kufrů a já se s Němkou vydala hledat místo, kde to kolo zamknu. Našli jsme kout, kde jich parkovala nejméně stovka, a tak jsem tam to své k ostatním přidala. Nesestavila jsem ho úplně dobře, sedlo i přední kolo potřebují ještě srovnat, ale to můžu udělat později. S kufry jsme se vydaly na zastávku tramvaje. Přestože už bylo skoro sedm hodin, jezdily ještě noční spoje. Zvláštní.. Intervaly byly docela dlouhé, ale neměly jsme kam spěchat. Povídaly jsme si. Sice v angličtině, ale byla jsem strašně ráda, že mi holky pomohly a že tu nejsem sama. Katka bydlí na koleji přímo u univerzity, a tak jela s Němkou jinou tramvají. Já počkala na tu svou.
         Nejvíce pro mě byla vyčerpávající cesta ke mému ubytování. Ještěže jsem si vybrala doma ten kufr s dobrými kolečky. Jinak nevím, co bych si počala. Zabočila jsem do široké ulice lemované kaštany. Jela jsem s tím kufrem po nerovném chodníku, občas sejmula nějaký kaštan.. nebylo snadné se jim vyhnout. Připadalo mi, že tu podzim v Německu dost pokročil. Stromy už jsou žlutě a hnědě zbarvené. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem našla číslo svého domu. Předtím jsem se totiž záměrně nekoukla na to, jak vypadá. Chtěla jsem být trochu překvapená. Ocitla jsem se až na samotném konci ulice, dál už byla jen vysoká tráva a stromy. Zároveň sluníčko začalo prosvítat mezi jednotlivými stromy, takže jsem se během odpočívání mohla kochat okolím. Mezi jedním stromem a trávou jsem spatřila velkého pavouka v pavučině. Jinak nikde nikdo.

          Nakonec jsem podle schránky našla ten správný vchod. Na schránce totiž už byla nalepená cedulka s mým jménem a uvnitř klíče. Nejtěžší úsek mé cesty mě ale ještě čekal. Bydlím ve druhém patře. A není tu výtah. V celém baráku ticho. A tak mi nezbývá než postupně ten kufr vytáhnout nahoru. Schod po schodu. Uff, nadřela jsem se. Byt máme docela velký. Jsou tu tři pokoje, pak taková větší spíž nebo odkládací místnost, kuchyně a koupelna s WC. Můj pokoj je naproti kuchyni a má tvar do L. Je tu postel, skříň a psací stůl se židlí. Už v sobotu jsem si zřídila papír, kam píšu všechno, co sem potřebuji sehnat. Od ramínek po houbičku na nádobí. Není tu prostě nic. Ale všechno je nové a byt je čerstvě vymalovaný.
           Když jsem si trošku vybalila a povlíkla postel, byla jsem tak unavená, že jsem rovnou zalehla. Teda ještě předtím ta postel se pode mnou propadla. :-D Mám na mysli rošt. Prkénka jsou tam krátká a vypadávají. To už je ale teď snad minulostí. Dneska mi to opravili.
            Spala jsem asi čtyři hodiny. Odpoledne jsem se sešla u univerzity s Katkou. Předtím jsem si vyzvedla své kolo a seřídila ho. Šly jsme do supermarketu na nákup, a pak si chvíli povídaly na lavičce v parku. Sluníčko tak pralo, že jsem měla pocit, že léto teprve začíná. Pak jsme dostaly obě hlad. Katka mi půjčila ještě hrnec a nějaké nádobí, mají ho na bytě víc než já tady. Rozloučily jsme se a já se vydala na kole zpátky. K večeři jsem si udělala krupicovou kaši. Na dobrou noc jsem si pustila film Paříži, miluji tě. Vzpomněla jsem si na svůj výlet do Paříže. Šla jsem si lehnout dost brzy, proto mám pocit, že jsem celou sobotu prospala. :-)

Tak tedy probíhal můj příjezd. Teď bych ještě ráda jela nakoupit. Konečně mají otevřeno. Včera jsem totiž nenašla žádný obchod otevřený.. No jo, prostě Německo. V neděli tu chcíp pes. A odpoledne máme uvítací přednášku pro Erasmáky a taky bych se chtěla podívat do Umsonstladen.

Mějte se fajnově=)