ze své postele. Právě ochutnávám svůj vlastnoručně upečený štrůdl a musím si ho pochválit. Je vynikající! :) Chybí v něm sice oříšky, ale i tak to chutná skvěle. Z druhé části listového těsta udělám později plněné šátečky. Mám radost, že těsto se tu prodává už uválené. Stačí ho jen rozprostřít na plech a už na něj můžete dávat oblohu.
Návštěvu aquaparku budu muset odložit. Něco na mě totiž leze a já se budu snažit toho neřáda setřást. Mám rýmu, bolí mě v krku a celkově se cítím oslabená. A to se mi včera večer rozbil můj zimní kabátek. Zip je v čudu. Další zimní bundu tu nemám, jen větrovku, ale na tu už je celkem zima. Vážně se mi nechce teď někde lítat po obchodech a shánět bundu, ale budu muset. Prochladnout nechci. Děkuji za vaše odpovědi na předchozí článek. Kromě mamky jsem dostala dva pozitivní ohlasy. Mamka mi zatrhla tam jít. A já jsem nakonec sama usoudila, že vážně nechci, aby na mě čučelo tolik chlapů najednou. Asi bude lepší, když tam půjdu jen s někým ve dvoji(maximálně ve trojici). Jedno vím ale jistě- sama si aquapark prostě neužiju.Taky se vám někdy stává, že chodíte kolem nějakého místa každý den a toužíte se k němu podívat a nejde to? Kolem Naticy jezdím každý den minimálně dvakrát, někdy i čtyřikrát i víckrát denně, koukám se do oken bazénů a věž tobogánů je vidět už z dáli, když přejíždím most. No snad se tam do konce svého pobytu podívám. To by mě vážně mrzelo, kdybych tam nezašla.
V pondělí večer jsem si hodně rozmýšlela, jestli jít na swing. Ptala jsem se mamky přes skype a prý ať zůstanu doma v teploučku. Jenže jsem si to rozmyslela a na swing se přeci jen vypravila. Byla jsem v šoku! Kdybych tenhle swing totiž vynechala, přišla bych o hodně! Nevím, čím to bylo, ale do Riffu přišlo tentokrát dvakrát tolik lidí než chodí normálně. Dokonce tam bylo hodně lídrů a i Mexičan, s kterým jsem tancovala hned na začátku mého Erasmu v Německu. Říkal mi, že byl pracovně měsíc v Portugalsku. Tancovala jsem asi se šesti lídry, což je docela úspěch. Nejlépe se mi tancovalo s tím Mexičanem. Snad se na příštím swingu zase objeví. Taky jsem vyzvala k tanci jednoho kluka, který tam přišel poprvé. Učila jsem ho pár figur a on byl z toho trochu vyjevený, ale smál se. Vysvětlovat figury v němčině není moc lehké. byla to moje premiéra. :) Jméno toho kluka jsem zapomněla, ale říkal mi, že studuje na univerzitě matematiku a že pochází z malinké vesnice, kde není široko daleko nic. V ČR prý nikdy nebyl.
U baru jsem oslovila dívku, u které jsem se domnívala, že je Češka. Anó, strefila jsem se. Eva chodí s tím Mexičanem a společně tu bydlí v Magdeburgu. Přistěhovali se sem v lednu tohoto roku. Chvilku jsme se spolu bavili a já zjistila, že Eva pracuje v jedné firmě, kde se mluví jen anglicky. Německy neumí. Ptala jsem se jí, jestli neví o nějaké práci. Říkala, že to musím mít docela snadné, když ovládám jazyk.. no to bych neřekla. Pak mě Eva odkázala na Miu, dívku, která seděla hned vedle nás. Mia prý za sebe shání náhradu. A tak jsem se přesunula k Mie. Ano, místo je stále volné. Jednalo by se o práci v obchodě s hodinkami a s pásky. Výměna baterie, přidělání pásku apod. . Neznělo to vůbec špatně. Ten obchod je v nákupním centru, které je od univerzity kousíček. Mia mi dala kontakt na svou šéfovou a řekla mi, ať se přijdu klidně příští den podívat. Potřásly jsme si rukou. Mia umí torchu česky. Žasla jsem. Prý jen pár slov, ale mě připadalo, že umí docela dost. Prý potkala jednoho kluka, který je z Česka. Je do něj zamilovaná, to mi bylo na první pohled jasné, když o něm básnila. :) Bohužel on bydlí a asi i pracuje v Česku, a tak se moc nevídají. Možná za ním tento víkend pojede.
Swing mi tedy tento týden přinesl spoustu nového, akorát ta hudba tam mohla být lepší. Někdy hrajou takové zvláštní písničky, na které se těžko tancuje.
Další den- tedy včera jsem se po škole šla mrknout do toho obchodu s hodinkami. A Mia sedí za pultem. :) Hned mi všechno ukázala. Prý k tomu člověk nepotřebuje žádné speciální schopnosti, vše se naučí. Jó, to bych si u dokázala představit. Mia mi říkala, že šéfová hledá někoho, kdo by pracoval max. 15 hodin týdně. Řekla jsem jí, že se brzy té šífové ozvu. Taky jsem jí pověděla, že nemám ještě hotový životopis, načež mi Mia slíbila, že mi na ukázku svůj pošle. Asi za dvě hodiny jsem od ní našla e-mail, kam mi poslala všechny své dokumenty. Je úžasná. Mimo jiné jsem zjistila, že Mia se narodila v Chorvatsku a že má chorvatštinu a italštinu jako své mateřské jazyky. Občanství má ale německé. Asi tu žije v Německu už dlouho.. Mia mi pak hned psala další e-mail, šéfová prý ještě ten den přijede do Magdeburgu, tak ať jí zavolám, aby mi řekla co a jak. Domluvili jsme se spontánně na schůzce v 18 hodin na stánku s hodinkami. Odpoledne jsem tedy smolila svůj německý životopis a ne jedna položka mi dělala při vyplňování problémy- hlavně názvy různých zkoušek. Nakonec jsem to ale nějak sepsala a stačila ještě na univerzitě vytisknout.
Abych vás nenapínala, job jsem nedostala. Z jednoho jediného důvodu- nejsem stoprocentně flexibilní. Paní byla moc milá, ale říkala mi, že má se studenty špatnou zkušenost. Mia je toho příkaldem. Potřebuje někoho, kdo by mohl nepravidělně, třeba hned na zavolání a každý týden v jinou dobu. A to já jí bohužel slíbit nemohla. Tak budu hledat dál. Na flexibilnost jsem narážela i v Česku jako na velký problém. Studenti jsou díky svému studiu znevýhodnění. Nicméně Mia mi dnes poslala další tip, kde bych se mohla ptát na práci, tak to brzy zkusím. Moc mě těší, že mi tu někdo pomáhá hledat. Mia je první člověk a já se docela divím, že mi pomáhá, když se vlastně vůbec neznáme.
Ještě bych chtěla něco napsat o víkendu, který byl pro mě vesměs čtecí. Kromě četby, která mě vyčerpala snad ještě více než nějaký výšlap, jsem hrála na kytaru a asi na 3 hodiny jsem vyrazila ven. Byla to sobota. V neděli celý den pršelo. V sobotu jsme měli pod mrakem, ale dalo se v klídku něco podniknout. Ani nebyla taková zima.
Podobně jako s tím aquaparkem mě dost lákalo prozkoumat, co je za mým domem. Vím, že tu staví pár dalších domů, že tady je ještě Bettina-von Arnim Straße, ale dál se nachází jen divočina a silnice vedoucí do neznáma. Na mapě jsem si našla, že cca 4 kilometry od Magdbeurgu leží vesnice Bidereritz. A tak jsem vzala kolo a vypravila se na průzkum. Během tohoto výletu jsem našla 3 kešky.
Hned na začátku jsem se vrátila ke kešce, která se měla nacházet na cvičišti vojáků Wehrmachtu. Už jsem ji tam předtím lovila, ale marně. Tentokrát jsem byla úspěšnější. Asi jsem poprvé neměla takový odhad. Keška se nacházela na stromě, který vidíte v pozadí. 2 a půl metru nad zemí. Takže jsem si i trošku zašplhala. Konečně se povedlo. :)
O pár metrů dál končí Magdburg. Cyklisická stezka naštěstí pokračuje dál. Později se mění v lesní cestičku.
Na tomhle místě se nacházel ještě v první polovině 20. století hostinec. Bylo to oblíbené místo Magdeburčanů, kteří se sem chodili osvěžit po dostizích. Za časů DDR hostinec bohužel zpustnul, a pak ho celý zbourali. Na místě najdete jen zbytek cihel, podlah a obložení. Tady je ukryta rovněž keška. Kdybych o tom nečetla na geocaching.com, nikdy bych se sem asi nedostala. Zjišťuji, že se mi líbí staré ruiny, zbořeliště, opuštěné domy apod. a že je ráda prozkoumávám.
A tady už jsem před Biederlitzem. Uvítala mě říčka Ehle, která se zanedlouho mění v jezero. Tento plácek mi připomínal trochu pláž. Kdyby bylo léto, vezmu si ručník, brýle a knihu a jdu se sem opalovat.
Toto tajuplné jezírko jsem objevila kousek za tou pláží. Věřili byste, že hned vedle něho vede silnice? Mělo takovou zeleno hnědo modrou barvu.
Díky geocaching jsem také objevila opuštěnou železnici, která se už dnes nepoužívá. Říká se jí "Kanonenbahn" a postavili ji už v roce 1846. Spojovala Magdeburg, Friedrichstadt a Berlin. Ten název "Kanonenbahn" získala díky tomu, že sloužila hlavně armádě. V roce 1998 se po ní projel poslední vlak.
Chtěla jsem si prohlídnout jezero o kousek dál, bylo obří, o letních prázdninách jistě hojně využívané. Objela jsem ho na kole. Bohužel se kolem něj nacházejí zahrádky a soukromé pozemky. Lidi tu mají sedátka a lavičky a občas i obytné vozy. Asi sem jezdí na prázdniny. Teď jsem nepotkala až na dva lidi se psy nikoho.
Opřela jsem kolo o sloupek a vydala se k místu, kde se stará železnice stáčí doprava. Měla tam být keš. Nevím, jestli jsem našla opravdu tu správnou, o které se psalo na internetu, ale našla jsem sklenici s papírkem, kde stálo pár jmen, a tak jsem tam přidala i to své. Sklenice byla zahrabaná v listía záhadou mi byl košík přivázaný na stromě. Byla v něm asi čtyři prkýnka. Proč ho tam někdo přivázal? Mělo to co dočinění s keškou? Kdo ví..
Udělala jsem takové kolečko kolem jezer a Biederitzu. Na zpáteční cestě jsem potkala stádo krav. Tady máte důkaz, že to tady je velká placka.
Na obloze opět vřeštělo hejno hus stěhujících se na jih. Docela mě překvapilo stádo ovcí, které se nerušeně pásly na umělém svahu. Celý prostor kolem slouží jako přehrada. Jezera a řeky tu jsou pro mě jedna velká záhada. Jsou různě propojena a přehrazena, vypuštěna.. já jsem jen ráda, že se mezi nimi nachází nějaká cesta, kudy můžu projet.
Doma jsem si pak udělala pozdní oběd. Bramborové placky, které mi hodně chutí připomínaly babiččiny výtečné škubánky.
Žádné komentáře:
Okomentovat