úterý 4. listopadu 2014

Můj nový objev:)

Ahoj,
touhle dobou bych normálně byla na zumbě, ale když jsem dorazila do haly, sešlo se nás jen pár. A tak jsme se shodly na tom, že asi odpadla. Na školní e-mail jsem se podívala až teď. Co se dá dělat. Řekla jsem si, že ten čas využiju k tomu, abych napsala pár řádků sem.
Celý dnešek mě hodně vyčerpal. Od 9 do 19.30 kromě několika malý přestávek jenom sedím a  poslouchám, čtu, nebo píšu. Všechno samozřejmě německy. Pořád se mořím s referátem na Wallensteina. Je mi trochu líto, že jsem s ním zabila celý víkend, který byl krásně sluneční a teplý. Pořádně jsem se do toho zamotala. Když jsem tu knížku přečetla, netušila jsem, kolik lidí o tak zdánlivě banálním příběhu dokáže napsat knih a pojednání. Až v neděli dopoledne jsem si řekla, že se musím konečně pustit do výroby prezentace. Jinak se nepohnu z místa.
Ještě dnes tu prezentaci nemám hotovou a pár slajdů musím upravit. A taky mi zbývá vyrobit handout. Snad to zítra stihnu. Budu na to mít celé odpoledne i večer.

Kolo mi dneska vydávalo na zpáteční cestě podivné zvuky. Myslím, že potřebuje nutně generální opravu. Když jsem jela domů, bylo slyšet hned tři zvuky. Klíče, které jsem měla v zámku u kola( to je v pořádku :-) ), škrundání zadního kola a cvakání v ložisku u šlapek. To zadní kolo jsem pak ve sklepě spravila, jednalo se jen o přimačklou brzdu a zkroucený blatník, ale to ložisko je docela průšvih. Je to cítit i na šlapání, jde to ztuha. Potřebovalo by vyměnit. Brzy bude za co, ale nevím, kdo mi to tu udělá. Myslím, že ale jinak bude kolo brzy nepojízdné, což nechci. :-( Tramvááj je tu fákt pro lidi, co maj hodně velkou trpělivost a spoustu času na otálení.

Ještě nevím, jak pojedu ve čtvrtek domů. Řidič, s kterym jsem měla jet do Drážďan, cestu zrušil. A já už mám objednaný Žlutý autobus. Toto ale budu řešit asi až zítra, pořád je ještě docela šance, že někdo vypíše spolujízdu na hodinu, která se mi bude hodit. Každopádně bych se velmi ráda dostala ve čtvrtek do Práglu. :)

Na co se těším?
na Rozárku
na mamku a na dědu, na bráchu ;)
na jedno setkání
na vanu
na svou postel
na kytaru
na kočky na chalupě
na to, až si půjdu vybrat nové boty
na to, že na mě aspoň jeden den nebude nikdo mluvit německy
na to, že si dáme doma aspoň jedno jídlo všichni společně
na to, až se zavřu ve svym pokoji před celým světem a budu relaxovat
na to, že mě nevzbudí světlo časně zrána, protože budu mít zatažené žaluzie
na to, až si zatancuju pořádně swing(snad bude čas)


          Neděle včer pro mě byla nezapomenutelným zážitkem. Ayaka mě pozvala na koncert, který se konal ve Stadthalle. Cesta byla temná, Stadthalle se totiž nachází na ostrově Werderu. Měla jsem strach, když jsem šla tou tmou.  Ale ostrov bohužel není moc osvětlený a téměř všichni další návštěvníci si vezli své zadky v autech. Na Werder jezdí tramvaj, ale k hale je to od zastávky ještě asi 1,5 kilometru. Ayaka na mě čekala před halou. Měla stejný strach jako já. Absolvovaly jsme obě dvě takovou malou noční bojovku. Zpátky jsme už šly spolu.
            Schválně jsem si dopředu nenašla, na co že to jdeme. Chtěla jsem se nechat překvapit. Viděla jsem jenom vstupenku a na ní  mladého kluka, tak jsem měla nějaká očekávání, ale takový styl jsem fakt nečekala. Spíš něco hodně moderního, co poslouchá dnešní mládež v Německu. A pak se objevil na jevišti Bodo Wartke se svým orchestrem Swingende Notwendigkeit. Hned první píseň, ve které představil sebe i svůj orchestr mě uchvátila. Začala jsem si klepat nohou do rytmu. Bodo Wartke na plakátu i ve skutečnosti vypadá mladě. Ayace jsem říkala, že mi připmíná hodně Harry Pottera. Ona nebyla úplně stejného názoru. Hádaly jsme mu, kolik mu je asi let. Já jsem říkala, že určitě do 30. Jaké překvapení pro mě bylo, když jsem si na Wikipedii našla, že je ročník 1977. Takže mu bude skoro 40 let.
                  Bodo Wartke má písně v rytmu různých tanců. Zdaleka se nejedná jen o swing. Zpívá o všedně nevšedních věcech jako architektrua v Německu, Loveparade v Berlíně, modlitbu na Steva Jobse, Frauen, Männer, Liebe, počasí, ale třeba i soše v parku, která přemýšlí. Každá píseň má svůj humorný podtext. Pro posluchače ty skladby nejsou rozhodně stereotypní, protože Bodo Wartke občas znenadání přestane zpívat, nastane moment napětí, co se bude dít? Čím nás zpěvák překvapí? První polovinu koncertu pojal Bodo tak, že se vsázel s houslistou a dirigentem orchestru, že vymyslí takovou skladbu, kterou orchestr nebude schopen zahrát. Jedou dokonce museli hrát kámen, nůžky, papír, aby se rozhodlo, v jakém stylu budou hrát následující skladbu. V druhé části si přizval k sobě na pódium dvě zpěvačky v červených šatech. Báječně jim to všem ladilo. Zajímavé byly nejen texty Bodových písní, ale i to, jak s námi jako s publikem mluvil. Každou chvíli jsme se smáli. Ne úplně vždy jsem rozuměla, občas mluvil a zároveň hrál a občas drmolil. Řekla bych , že jsem tak 75 procent pochytila, což k tomu, aby mě pobavil, naprosto stačilo. Ayaka na tom byla hůř. Říkala mi, že nerozumí. Bohužel to na ni bylo moc rychlé a spousta neznámých slovíček. Aspoň si ale užívala hudební stránky koncertu. Myslím, že tady by si našel každý své.. ti ten, kdo němčině nerozumí by nebyl úplně zklamaný.



V publiku byli mladí i staří. Bodo Wartke je populární asi napříč všemi generacemi. Ke konci, když se s námi Bodo oficiálně loučil, zatančil i s těmi dvěma zpěvačkami pár swingových variací. Celá hala tleskala vestoje, a tak jsme dostali jako bonus tři přídavky. Na ty si vzal Bodo speciální bílý cylindr. :)
Poslední písničkou mě šokoval! Chtělo se mi zakřičet " Tschechisch". Ale byly jsme docela daleko od pódia. Tak určitě příště!!  Na internetu jsem našla všechny řeči, v kterých ta píseň jde zazpívat, včetně češtiny. Ten musí mít ale paměť.. zapamatovat si všechny řeči!




Žádné komentáře:

Okomentovat