Při výstupu z vozu se ozvala na křižovatce tramvají ohlušjící rána. Někdo odpálil petardu. V dálce houkaly sirény. Vydala jsem se rychlým tempem směrem ke Grüne Zitadelle. Když jsem se dozvěděla, jak je to s prohlídkami, napadlo mě si koupit ještě v Alle-Center nějaký džus. Vejdu dovnitř. Vzápětí jsem pohlcena proudícím davem lidí. Nemůžu skoro ovlivnit směr, kterým se ženu. Panečku! Tak narváno nebylo v tom obchodním centru ani o Vánocích. To ty lidi nemají co dělat, tak si jdou na procházku do nákupního centra? Je mi jich líto. Bohužel je to tak stejné i u nás. Sobota odpoledne a všichni dostanou nakupovací horečku. Kupodivu čekám ve frontě jen chviličku. Uprostřed centra se v dáli něco hýbe. Jdu se podívat blíž a málem mě klepne. Viděli jste snad něco kýčovitějšího než toto? ?
Hejbající se králíci mě fakt šokovali. Není snad větší vrchol nevkusnosti. :-D Ale komerce musí být, když jsou ty Velikonoce, to je jasný přeci. To jsem ještě netušila, že za pár sekund potkám krávu Milku v živé velikosti.
Chtěla jsem se s ní vyfotit, ale rozmyslela jsem si to. Měla jsem strach, že mě nabere na rohy.
Pak vylezu zpátky na zastávku a čekám na 6ku. Kolem prosviští kolona asi osmi policajtských vozů různých velikostí a s různými druhy houkaček. Vybuchuje další petarda. Prosím tramvaj, aby přijela. Opravdu se za chvíli objeví. Má jen 5 minut zpoždění, hurá!
Na Jerichower Platz si postavili policajti celý tábor. Vypadá to, jako by měla vypuknout třetí světová. Tak půlka z nich má navlečený různý štíty a chrániče, jako by se mělo přiřítit stádo rozzuřených býků. Vystupuji na zastávce Messegelände. A víte proč? Chci se podívat konečně poprvé na pravý německý Flohmarkt. Flohmart nebo-li bleší trh. Počasí vypadá spíš na listopad, ale přečkám to mrholení při čekání ve frontě. Odměnou mi je vstup do tří obrovských hal, kde se prodává úplně, ale ÚPLNĚ všechno. Postupně jsem prošla všechny tři haly a prošmejdila, co se dalo. Teda spíš to, co mě zajímalo. Zjistila jsem, že oblečení tu stojí za starou bačkoru a že se v tomto odvětví žádný pěkný kousek asi sehnat nedá. Ale zato si tu můžete koupit ceduli s nápisem Vojenská zóna, vstup zakázán, dále rádia, foťáky, staré televize ještě s mini obrazovkou, žehličky, DDR zboží nejen do kuchyně, ale i do obýváku, uniforma Wehrmachtu a další relikty z druhé světové války, všelijaké pracholepky a hračky, staré kočárky, brusle, knihy, DVD, CD, boty, porcelán, noční stolky, šperky, mince, pohledy, koloběžky, kola, kola samotná utržená, řídítka, sedla a další komponenty, kliky, vysavače, kosti a tak dále a tak dále... Občas měli věci v bednách a majitel beden vykřikoval, že vše, co se tam najde, dává kus za euro. Viděla jsem ošuntělou knížku O Pejskovi a kočičce v německém vydání, viděla jsem mapu ČR, která už zřejmě někomu splnila svůj účel, svá očka na mě taky upřela starodávná panenka podobná té, co máme na chalupě.. stejně tak ošuntělý medvěd mě prosil, ať ho vezmu domů. Nakonec jsem v každé hale udělala jeden malý nákup. Kdyby se to mělo počítat na kusy, tak je jich celkem osm, ale pěkně takto po trojicích k sobě patří. 3 a 3 a 2. Prozradím jen jednu věc.. tu, kterou jsem si koupila úplně na konec. Tři páry náušniček- jedny se sněhulákem, druhé s vločkou a třetí takové jednoduché zelené kuličky. O ostantím se třeba ještě někdy dozvíte. Každopádně budu mít na Magdeburg hezkou památku.
Když tu sežene všechno, tak opravdu všechno...např. fotografie předků prodavačovy rodiny. Kdo by se jich prosím nezbavil, že?
Mezi pátou a šestou lidí přibývalo, tak jsem se odebrala směrek k východu. Jó jó, poprvé jsem si tu připadala jako ve městě. Poprvé mezi tolika lidmi. Vsadím se, že půlka Magdeburgu se vydala na ten zápas a druhá půlka na Flohmarkt. Kromě mých spolubydlících, Číňanek, tedy.
Žádné komentáře:
Okomentovat