pátek 14. listopadu 2014

Proč to u nás není? ..a jiné "novinky"

              Včera a dnes mi došla pošta. Hurá!!! :-) Díky moc za krásné pozdravy. Velmi mě potěšily. Je fajn vědět, že na vás doma úplně všichni nezapomněli.  Včera jsem dostala psaní, které mi asi deset minut šrotovalo hlavou. Na zadní straně obálky bylo napsané: P.S. nakonec posílám z Čech 10.11. :) Jsem hrozná:) Kdo může být tak hrozný, že mi posílá psaní z Čech? Opravdu jsem netušila, kdo by to mohl být. Až když jsem se mrkla na místo, odkud byl dopis odeslán, dostala jsem matné tušení, které se potvrdilo. Kačka Příběhářka. A dnes jsem našla veršovaný pohled od Marťi. Díky, holky. :)
              Posledních pár dnů ubíhá tak nějak podobně. Občas nemám ponětí, který den v týdnu zrovna je. Kdyby nebylo školy, asi bych už úplně zblbla. Většinu času trávím nad knihami Annett Gröschner. Mám rozečtené Mit der Linie 4 um die Welt a Moskauer Eis. Střídám to, protože první kniha se nečte úplně lehce. Zato Mosakuer Eis je něco mezi detektivkou, životopisem a odbornou fyzikální knihou. Je to tajemný příběh a zajímalo by mě, jestli zmražený otec v obří mrazničce na konci knihy obživne. Každý den hraju minimálně 20 minut na kytaru. Pořád mi dělá problém zkombinovat zpěv s hraním při písničce Cesta. Asi se tam mění trochu rytmus, protože podle toho návodu, který jsem našla na Youtube mi to nevychází. Zkusím najít kontakt na toho kluka, který to video natočil a zeptám se ho. Měla bych číst i knihy k naší výuce, ale vůbec se mi do toho nechce. Naštěstí budu mít další referát až v prosinci.
            Kačka mi píše, abych sem na blog psala víc své sny a pocity. Hm, to není vůbec snadné. O těch největších snech a pocitech se sem nedá psát. Zvláště o pocitech, které jsou často slovy nepopsatelné. Taky si je nechávám občas jen pro sebe. Svůj blog beru spíš jako jednu velkou reportáž o tom, co tu zažívám. Můj velký sen se mi splnil: vybrali mě na Erasmus do Magdeburgu a už podruhé si užívám studia v zahraničí. Myslím, že to se málokomu poštěstí. :) Můj momentálně největší sen je najít si tu v Německu práci. Nejlépe takovou, u které bych mohla zůstat i další rok.. a třeba(kdo ví) i déle. Práce se tady v Magdbeurgu hledá dost těžko. Do McDonaldu jít nechci a do Kauflandu, kde prý pracuje spousta studentů, taky nechci. Možná je větší šance v Berlíně. Dala jsem si závazek, že každý den pošlu minimálně jednu odpověď na inzerát nabízející práci. A příští týden chci zajít do Service centra. Prý tam studentům můžou poradit a dát tipy. Taky jsem ve středu navrhla naší letorce, aby nám ukázala, jak se správně píše životopis. Tohle jsme se totiž nikde neučili. Je báječné, že si můžeme říct, co chceme brát za látku. Jedná se ale jen o jeden předmět. U ostatních je program do podrobna daný.
              Ačkoliv jsem dneska vůbec nechtěla jít ven, vidina jídla mě tam vylákala. Chtěla jsem prozkoumat rodinné centrum, kde mají tzv. foodsharing. V určité hodiny v týdnu si tam můžete jít vyzvednout různé jídlo a samozřejmě můžete taky něčím přispět. Nechtěla jsem věřit, že něco takového existuje. Že tu něco dávají zdarma. Ano, je to tak. Tentokrát tam měli "jen" pečivo. Vzala jsem si několik kroasantů a housek se semínkama. Napadlo mě, jestli jídlo není otrávené, ale zatím žiju. :) A nejsem sama, kdo si z té bedny něco bral. Určitě se zas někdy v rodinném centru stavím. Centrum má dodavatele, např. pekárny, lidi se zahrádkama, který se urodilo moc plodin, ale i jednotlivce. Ti všichni do foodsharingu přispívají. I u nás na univezitě máme jednu ledničku s nápisem "foodsharing". Lednička má svoje pravidla, co do ní patří a co ne. Nahoru dávají lidi jídla, která nepotřebují chlad. Proč něco takového není i u nás? Neříkám, že je lednička přeplněná, ale vždycky se v ní něco zajímavého najde.
         Potom jsem se jela podívat do kulturního centra Moritzhof. Chtěla jsem se optat na svůj kupon, údajně mám 1 vstup do kina zdarma. Cestou na tramvaj jsem si všimla tohoto kostela. Nechala jsem se zlákat jeho do nebe tyčící se věží a šla jsem k němu blíž. Tramvaj mi mezitím ujela.



 Evnagelický kostel se jmenuje Paulskirche. Všude kolem něj jsou cedule upozorňující na opravu kostela. Hrozí pád omítky, cihly, nebo nevímčeho na hlavu kolemjdoucího. I tak se ale v kostele konají bohoslužby a koncerty. Zatím tedy všichni návštěvu kostela zřejmě přežili.









 Všimla jsem si, že kostel stojí v mé ulici. :)




 Na Moritzhofu mají knihobudku. Další vynález, jak přenechat nepotřebnou věc ostatním. Věděli jste, že knihobudky jsou už i u nás v ČR? Viděli jste nějakou? Tady tato německá má pravidlo, že ten, kdo si nějakou knihu vezme, musí přispět jinou. Prohlížela jsem si tituly, ale měli tam spíš jen starší knížky z časů DDR.




              Tenhle víkend nemám vůbec nic v plánu, ale pokud bude hezky, nebudu celý víkend zavřená na bytě. Nikdo z mých známých nemá čas. Všichni jsou pryč, nebo zaneprázdněni. Jsem tu samotinká(když nepočítám dvě Číňanky, kterým prdlajs rozumím, protože mluví pořád jen čínsky). Přištihla jsem se dokonce, že si občas povídám sama pro sebe. Škoda, že knížky neumí mluvit. Řeknou vám tolik informací, ale když se jich na něco zeptáte, mlčí. No ale svět se nezboří. Prozkoumávat okolí můžu tak jako tak. Připadá mi, že nyní vidím Magdeburg novýma očima. Můžou za to knihy Annett Gröschner. Moskauer Eis se odehrává v Magdeburgu a v té druhé knize je o Magdeburgu rovněž často zmínka. Skajp s domovem vše jistí. Smutek mi dnes pomohla rozehnat tahle písnička. Tancujeme při ní na zumbě. Vždycky hraje úplně na začátku. Pořád mi zní v uších.







5 komentářů:

  1. Kdybys byla smutná, klidně taky můžeme skypovat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak určitě skype dáme. Budu se moc těšit. :)

      Vymazat
  2. Ano, nebuď smutná! Taky se mi tady střídají období, kdy nikdo nemá čas a pak zase mají čas všichni. Dnes jsem byla taky sama na výletě. Tak si hezky zaskypuj, poslouchej hudbu a čti si :). A ta knihobudka je super, to bych taky chtěla!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš, to jsme výletily ve stejný čas obě dvě samy. Že jsme se nepotkaly? ;)

      Vymazat
  3. Ty jsi ale šikulka! Určitě se ti zkušenosti, které tam nasbíráš, budou v životě hodit. Také mne zaujalo to rodinné centrum a slyším o tom prvně. Zajímavý je i ten kostel, vidíš, aspoň jsi nám i něco pěkného ukázala. Doufám, že ten víkend o samotě přežiješ v klidu a spokojeně.

    OdpovědětVymazat