mám rozepsaný článek o jednom výletu, snad vyjde ještě dnes.
Včera jsem byla v aquaparku. Báječný! Rozhodli jsme ses Toníkem úplně spontánně. Zůstával tu s Kulíškem do dneška. Zeptal se mě na to, jestli jsem už s někým v Nautice byla, a když jsem odpověděla že ne, navrhnul mi, abychom tam zašli. Řeknu vám, až na ten modrý tobogán to byla paráda. Aquapark byl poloprázdný, ke konci jsme už plavali v bazénu sami. Kouzelná to atmosféra. Plavali jsme totiž i venku, kde se nad bazénem vznášela pára. Mrzlo a my si užívali ve vodě. Hvězdy jsme neviděli, ale i tak mě to uchvátilo. Hráli jsme na babu, což mě strašně unavilo. Strávili jsme delší dobu ve vířivce a povídali. Sjeli jsme na bílém hvězdičkovém tobogánu i na modrém smrťáku. Krásnější tobogán než ten hvězdičkový jsem snad nikde neviděla. Uvnitř vidíte zezačátku postavičky různých zvířat, a pak projíždíte hvězdnou oblohou. Dotkla jsem se hvězd hned několikrát. :-) Prudký modrý jsme sjeli jen jednou a měli jsme plný obličej vody. Měla jsem pocit, že se už nenadechnu. Ten už fakt nejedu! Obdivovala jsem důchodce, kteří na tobogánech taky jezdili. Modrý se jim rovněž nezamlouval, ale na hvězdičkovém se vyřádili. Plaveckého bazénu jsem si po skončení výuky aquaaerobiku taky dosytosti užila. Měli jsme zrohovatělou kůži a připadali jsme si jako dlouho namočené prádlo. Byli jsme tam až do zavíračky- tj. do desíti. Pak nás čekala kratší cesta na kole. Nevyšla jsem skoro schody. A dneska to bylo těžké vstávání.
Po strašně dlouhé době jsem si zas pohladila kočičí srst. Konečně jsem se zas mohla pomazlit s kočičkou. Teda s kočičákem. Pardon. Strašně mi to chybělo. Kulíšek spal i u mě v posteli. Nejdřív vedle mě, a pak si přelezl k mým nohám. :) Sice si pak během noci vlezl na zem, ale hlídkoval u mé postele celou dobu. Byl to skvělý čas.
Když Toník odjel, šla jsem do školy vytiskout handouty a opět se to neobešlo bez problémů. S pomocí knihovníka jsem to nakonec zvládla. Do školy jsem přišla asi o pět minut později, ale zděsila jsem se, že ve třídě seděli úplně jiní lidé a jiný učitel. Hledala jsem svou skupinu, ale nenašla. Psala Beátě i Ayace, ale nedostala jsem žádnou odpověď. Sedla jsem si před onu třídu, kde jsme měli být a čekala. Když jsem dovnitř omylem vešla, nikdo si mě ani nevšimnul. Nic o tom, kde bychom měli být. Je dneska opravdu středa? Nespletla jsem si dny? Pak jsem se konečně dopátrala, ptala jsem se jedné dívky, která šla zrovna na záchod. Proběhla výměna tříd. Že by někdo dal na dveře lísteček s informací, že jsme jinde? Ne. Vím, přišla jsem pozdě, ale i tak by bylo fajn napsat na dveře, že výuka probíhá jinde. Aspoň tak je to u nás v Brně zvykem. Přišla jsem na poslední půl hodiny. Škoda.
Během pauzy mezi semináři jsem se sešla s Johannou, kterou jsem náhodou potkala asi před měsícem a půl v tramvaji. Dívala se na mě tehdá pořád podezřele, a pak mě oslovila. Viděla totiž, že čtu českou knihu. Oslovila mě. Johanna totiž umí česky. Studovala teď rok v Praze. Domluvily jsme se přes facebook a daly jsme si sraz. Povídaly jsme v kavárně, ale upíjely jsme svařák, který jsme si koupily u sousedního stánku. To se mi tu líbí. Ve škole tu často u vchodu nabízí koláče a svařák. Mňam. Moc jsme si rozuměly a Johanna si pečlivě zapisovala slovíčka, která neznala. např. osnova, tréma, zkoumat. Prý byla v poslední skupině, která se tu učila česky. Teď už se prý čeština ve Sprachzentru nevyučuje. Příští rok zas ale jede na praxi do Prahy. Bude tam tři měsíce pracovat na německé ambasádě. Studuje evropská studia.
Odpolední seminář byl krátký. Měla jsem mít referát společně se dvěma dívkami. Učitel nakonec řekl, že potřebuje dříve odejít, přišel do hodiny už s kufry. Prý se necítí moc dobře. Rozhodl, že já budu mít referát dnes a zbylé dva se přesunou na další hodinu. Myslím, že se mi to docela povedlo a že jsem mluvila plynně. Akorát mě dost mrzelo, že jsem nemohla promítat svou prezentaci na plátno. V místnosti totiž nebyl nejen počítač, ale i projektor. Myslela jsem, že projektory jsou v každé učebně, ale není tomu tak. A protože jsme měli mít referáty tři lidé, říkala jsem si, že to nebudu řešit, že určitě bude mít učitel všechnu techniku k dispozici. Ale ne. Nakonec jsem to řekla bez prezentace. Tu jim pošlu později. Co se vybavení týče, tak to tu docela pokulhává. U nás v Brně máme počítač i projektor v každé třídě, ale tady si musíte nosit notebook sami(nebo říct učiteli, ať ho vezme) a bohužel i projektor není ve všech třídách.. jak jsem se mohla dnes přesvědčit. S tímhle tu jsou dost pozadu.
No aspoň mám teď víc času na čtení a psaní dalšího článku. Tak zatím. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat