Vánoční nálada se vkrádá do Magdeburgu

Zdarky,
       ještě bych chtěla zaznamenat pár novinek ze středy a ze čtvrtka. Můj narozeninový den začal špatnou zprávou, seminář o cestopisech odpadá. A to jsem se na něj tak těšila. Bohužel byl náš učitel pořád nemocný. Svou prezentaci jsem tedy odříkala na poslední chvíli, jsem ráda, že jsem minulou středu přišla na řadu. Chvíli jsem byla zklamaná, ale řekla jsem si, že je fajn, že nemusím do školy tahat aspoň notebook a že budu mít víc času se porozhlédnout po obchodech. Po pár stanicích mě chytil poprvé, co jsem tady, revizor. Studentská průkazka mu bohatě stačila a ani ji podrobně nezkoumal. Na jednom smeináři jsme brali psaní životopisu. Jsem za to ráda. A kdo vymyslet to téma? Já. Měli jsme dávat návrhy, co bychom chtěli probírat a mě napadlo, že psaní životopisu by se mi náramně hodilo. Nestihli jsme to všechno, ale dostali jsme papíry, kde je návod, jak napsat dobrý životopis, když hledáte práci v Německu.
              Odpoledne jsem náhodou zavítala do jednoho obchodu pro svíčky a zjistila jsem, že se v něm dá platit Visa kartou. A tak jsem nezůstala jen u svíček a koupila ještě drobnosti pro kamarádky a šampon. Pak jsem už zamířila směr Alle Center a tam jsem objevila dva typy mikin s ušima. Černá byla jasná volba, ale který druh? S méně chlupatější srstí, nebo s více? Zkoušela jsem si tři. Rozhodla jsem se pro tu s delšími chlupy, protože u ní mi víc seděla kapuce. U těch s kratšími chlupy.. nevím proč, ale tu kapuci jsem měla jen do půlky hlavy. Není to sice mikina s kočičíma ušima, ale spíš s medvědíma, nebo psíma, ale i tak je báječná! A hlavně teplá! Takže tady u sebe doma nemusím vůbec topit. Stačí si vzít mikinu, pobýt v ní půl hodinu, a pak mám zásobu tepla na další hodinu v krátkym tričku. Nakonec jsem nakoupila v NP potraviny a doma si udělala pozdní oběd- hermelín s bramborama. Mňam. A velikou radost mi udělaly pohledy od Entonyho a dopis od Ondry. Jak to jen udělali, že ta psaní přišla přesně v den mých narozenin? Děkuju vám moc!
              Čtvrtek byl taky báječný den. Myslím, že asi jeden z nejhezčích, co jsem tu zažila. Po španělštině jsem šla do menzy na salát, a pak se podívat na trhy. Chtěla jsem paní Meyer koupit jmelí, ale nikde nic. Že by se tu zvyk s jmelím nedodržoval? Ani v květinářství jsem nebyla úspěšná, ale prý ho včera ještě měli. A tak jsem koupila místo jmelí vánoční hvězdu. Přišla jsem mírně po druhé hodině. Myslím, že hvězda udělala paní radost. Asi na hodinku a půl jsme si sedly a povídaly. Všimla jsem si výzdoby, kterou měla paní na skříňce. Byl to onen dřevěný mlýn, který jsem viděla ve zvětšené podobě na trzích. Říká se tomu Weihnachtspyramide a prý to pochází z Krušných hor. Nejspíš asi z německé strany, protože u nás v ČR jsem to nikde neviděla. Když se postranách zapálí svíčky, začně se vrtule nahoře točit a i postavičky s podstavcem se začnou hýbat. Tak to tedy je. Vedle pyramidy stál dřevěný svícen. Je to vše ruční práce, obdivovala jsem, jak to dokázal někdo vyřezat. Takové detaily jako jednotlivé větve na stromech. Pyramidě i svícnu je už víc jak 60 let.
              Pan Meyer vánoční stromeček mít nebude, když je sama, ale výzdobu dělá každý rok. Tak jí to stačí. Taky mě překvapilo, když mi říkala, že jí měla včera přijít vnučka. A proč? Měla narozeniny. To je gól. Její vnučka má narozeniny ve stejný den jako já. :) Nakonec prý ale nepřišla. Paní mi vyprávěla opět o své rodině, o tom, že má tři vnučky, měla dvě dcery a syna, a má i pravnoučata. Ptala jsem se, jestli peče vánoční cukroví, ale prý ne. Od té doby, co jí umřel manžel, všechno omezila. Nemá to smysl. Dozvěděla jsem se také jméno té slovenské zpěvačky, která je její kamarádka. Melánia Olláryová. Půjčila mi kazetu s jejími písničkami. Doma si ji přehraju. Paní Meyer mi hodně připomíná nemocemi mého dědu. Bércové vředy, oteklé nohy, kardiostimulátor.. Jen kdyby se můj děda dovedl pohybovat tak jako ona. Obdivuju ji, jak si dojde, kam potřebuje a jak je soběstačná. Společně jsme šly na zastávku. Jela na převaz k doktorovi a já šla na univerzitu.
                 Od 17 hodin se konala v naší menze vánoční večeře(Christmas dinner) pro Erasmáky. Takto byly prostřené stoly, když jsme tak přišli.

Sedla jsem si k holkám z Maďarska. Pak se k nám přidala ještě dívka z Číny a nakonec i Beáta ze Slovenska. Povídaly jsme si o vánočních zvycích a Bernadette nám ukazovala svůj vánoční stromeček nalepený na zdi. :D Bude tu v Magdburgu na Vánoce zůstávat se svým přítelem. Bernadette bydlí v Herrenkrugu stejně jako já. Až tenhle týden jsem si toho všimla. Gabriela pojede domů. Obě studují na nějaké univerzitě na východě Maďarska a obě tu chtějí zůstat i na další semestr. Pak jsme se zamotaly do pojmu Weihnachtsmann. Myslela jsem si, že Weihnachtsmann je Ježíšek, ale ostatním se vybaví spíš Mikuláš. Když jsem si to pak doma zadala do slovníku, přeložilo mi to do češtiny slovo "Ježíšek". A i podle Wikipedie chodí Weihnachtsmann 24.(25.) prosince. 5. prosince chodí Nikolaus. Já bych ale Ježíška jako Weihnachtsmanna nepřekládala, víc se mi líbí "Christkind". Tady už je stůl plný dobrot. Nejvíc mi chutnaly neplněné knedlíky posypané strouhankou. Byly správně měkké a zároveň vůbec ne lepivé. A maso bylo taky lahodné. A vůbec všechno nám moc šmakovalo. :)

Beáta se pokouší vyfotit náš hodovní stůl. Vlevo v pozadí ti lidičkové s červenýma čepičkama sedí u stolu s dárky. Odkládali jsme tam přinesené dary. Každý měl přinést jeden. Za odložený dárek jsme dostali kupon do tomboly a po večeři se losovalo. Když vylosovali vaše číslo, mohli jste jít k tomu stolu a nějaký ten dárek si vybrat. Měla jsem fakt šťastnou ruku. Když vylosovali mé číslo 60, vybrala jsem si dárek zabalený do kostičkovaného bíločerveného papíru.  Nechala jsem se dlouho napínat a rozbalovala pomalu. Dostala jsem mini čokoládové fondue pro dva a čokoládu. Přesně to se mi hodí. Už se těším, až si ho s někým dám. :) Čokoládové fondue jsme zatím nikde nejedla. Jen sýrové ve Švýcarsku.

Náš stůl, zleva: Gabriela, Bernadette, já, L-Ši a Bea.

Pak se ještě dlouho losovalo. Zbylo pár dárků a ti, kteří nic nepřinesli, měli pořád šanci něco dostat. Jen museli něco předvést na pódiu. Tuhle část jsem už neviděla, ale zítra se na to Bey zeptám. Šla jsem na žonglování, kde jsem se naučila nový trik se třemi míčky. Žonglování s překřížením rukou. Když jsem dorazila na byt byla jsem plná radosti a báječných zážitků. Bylo moc příjemné strávit večer ve společnosti tolika lidí, jíst společně u jednoho stolu. :)