pátek 6. března 2015

Brámborákový dýchánek

Ahojte,
         blog už zas víc jak týden spinká. Ne, nezapomněla jsem na něj. Jen jsem měla poslední týden hodně akční, a tak jsem neměla na psaní ani pomyšlení.
Brzy se tu objeví článek o uplynulém víkendu a o jedné návštěvě, která mi sem na chvíli přijela.
Za pár hodin odjíždím na chvilku do Prahy, abych načerpala vůni domova. Moc se těším. Pojedu přímo, spolujízdou, tak jsem zvědavá, jak dlouho nám bude cesta trvat. Není nad to mít přímý odvoz z Magdeburgu až do Prahy.
           Probudila jsem se dneska ještě trošku přejedená. Tady je důkaz, že česká jídla jsou dobrá, ale hodně masitá. Včera jsem pozvala Erika a Valerii k sobě na byt. Smažili jsme společně bramboráky a já jim dala ochutnat český lék na všechno - slivovici. Bramboráky se dělaly dlouho a ne úplně se povedly. Byly trochu tlustší a brambory pouštěly ustavičně vodu. Ale i tak se to dalo vcelku požívat. ;) Udělali jsme veliká kola jako to dělávala babička. Tady v Německu prý mají jen malé bramboráčky. A jedli jsme je rukama, jak to děláváme doma. Erik a Valeria trvali na tom, že to budeme jíst přesně jako v Čechách. I když jsme museli ty bramboráky rozdělit do dvou hrnců, nakonec toho tolik nebylo. Všechny jsme je snědli. Při té příležitosti jsme taky zjistila, že ona druhá pánev, kterou jsem dostala, na bramboráky vůbec vhodná není. Bramborák se nám tam přilepil a skoro jsme ho neodloupli.
            Uvařila jsem čínský čaj do konvičky a jako dezert jsme si dali později Käsekuchen, který jsem se tu poprvé v Německu odhodlala ochutnat. Není to nic jiného než tvarohový koláč. Probrali jsme všechno možné a Erik nám ukazoval na mobilu různé druhy škorpionů. Prý jsou v Brazílii dost často, takže si musí vždycky kontrolovat boty a nejen ty. Škorpion může člověka totiž i zabít. Záleží, na kterého zrovna narazíte. Netušila jsem, že hrozí v Brazílii takové nebezpečí. Erik nám povídal i jak je zabíjí, když nějakého objeví. Fuj. Ptala jsem se, kolik lidí umře průměrně ročně na škorpiona. Neví, ale na blesk jich umřelo už dost. Prý jsou lidi hloupí a vycházejí ven za bouřky, jdou klidně na pláž, kde je to pěkně nebezpečné a samozřejmě, že do nich uděří blesk a je po nich. Erik nám vyprávěl o různých hadech, které žijí v pralese, o tom, že mu vlezl jednou až do pokoje. Tak jsme mu s Valerií pověděly, že to tu pro něj musí být v Německu veliká úleva, když nemusí být pořád ve střehu před všelijakou havětí. Valeria vyprávěla o svém studijním pobytu v australském Perthu, o tom, jak cestovala sama po východní Austrálii. Říkala, že se jí v Austrálii moc líbilo a že to brala hodně rekreačně. Prý studovala třeba přes noc, aby mohla být přes den na pláži u moře. Hned by se tam vrátila, protože tam je pořád teplo. Povídala nám o zvířatech, která na vlastní oči viděla. Také ochutnala klokaní maso, prý je to hodně výrazná chuť, takže klokana Australani dávají často do různých nálevů apod., aby ji zjemnili. Ta chuť se podobá zvěřině. Já jsem jim zase vyprávěla o své cestě po Číně. Taky jsme se dostali k tématu doktorské studium a studium všeobecně. Oba dva dělají výzkum v laboratoři. Doktoranti tu dostávají 75 procent platu normálního zaměstnance. Valeria mi říkala, že jí to v pohodě vystačí na všechny její potřeby. O tom se nám může nechat v ČR jen zdát. Samozřejmě že  oba dva nikdy neabsolvovali státnice. V Brazílii je dělají jen právníci a v Německu jen pár oborů. Dřív tu státnice taky měli, ale před 5-10 lety je zrušili. Nechtěla by se Česká republika inspirovat?
           Povídali jsme až do půlnoci, pak jsem je šla vyprovodit na tramvaj. Valeria letí v sobotu do Švédska, takže jsme se viděli na delší dobu naposledy. Ale ne napořád. Pozvala jsem ji k nám do Prahy. Stejně tak Erika. S Erikem se tu ještě uvidím, ten teď nikam do zahraničí nejede a možná podnikneme ještě s partou z Umweltforschung v březnu jednodenní výlet. Erik a Valeria tu budou určitě až do příštího roku, Valeria snad dokonce tři roky, tak věřím, že se do Magdeburgu za nimi určitě podívám. Další důvod mít se sem proč vracet. :-)




1 komentář:

  1. Vidím, že doma je doma,co? Určitě se moc těšíš a já ti to přeji. Vidím na fotce, že ti bylo s přáteli dobře a věřím, že si vaše posezení s dobrým vařením někdy zopakuješ.

    OdpovědětVymazat