středa 18. března 2015

Polární výprava na Brocken

           Abych hned navázala na článek o pátku. Tak tedy v sobotu jsme měli už dopředu naplánováno, že pojedeme do Harzu. Naším cílem byl tentokrát nejvyšší vrchol Brocken. Nutno podotknouti, že já jsem byla hlavní iniciátor toho nápadu zajet na Brocken. Marc sice navrhnul celkově to, že bychom mohli uspořádat nějaký výlet, ale protože jsem už v Thale byla, napsala jsem mu, jestli bychom nezkusili tentokrát Brocken.
Nakonec jsme jeli jen čtyři. Erik nemohl, Valerie je ve Švédsku a Vanessa kdovíkde. Ale i čtyři byl takový fajnový počet.
           Odjížděli jsme v 8:10 z Hauptbahnhof. Vašek odmítnul platit za lístek a dopravil se na nádraží na již značně rozbitém kole. Ale dorazil, to se musí nechat. Čekal nás přestup v Halberstadtu, naším cílem byl Ilsenburg. Společně s námi jel ještě Marc a Thomas. Thomase jsem potkala už dříve na Marcově oslavě narozenin. Výborně jsme si rozuměli. Je nezapomenutelný především díky svému originálnímu účesu. :-)

Z městečka Ilsenburg jsme se vydali do přírody po Heinrich-Heine Weg. Heinrich Heine tudy chodil a právě tato místa ho inspirovala k napsání cestopisu Harzreise. Podél celé trasy jsme potkávaly tabule s úrovky z tohoto díla.


Podél řeky Ilse jsme šli mírně do kopce. Trochu pršelo, ale spíš to byly jen slabé mrholení. 


Celkově to bylo nahoru na Brocken 12 kilometrů. Zezačátku jsme šli trasou, kde leželo hodně popadaných stromů. Cesta byla označená cedulí, že je tam vstup pouze na vlastní nebezpečí. Pak jsme objevili ceduli s číslem 9km. Asi po dvou kilometrech jsme se dostali k ceduli 9,5 kilometru. To je ale překvápko! Kroutili jsme nevěřícně hlavou.
Ne, nešli jsme špatnou cestou. Jen se dá na Brocken jít dvěma směry a v jednu chvíli se tratě kříží, takže proto tam jsou občas takové matoucí údaje.


Déšť se pomalu měnil na sníh. Krajina se pomalu halila do bílého hávu.  A my stoupali výš a výš.


Pořád nás pronásledovala Ilse. Hučící řeka tvořila na několika místech malé vodopády. Připadala jsem si trochu jako u nás na Šumavě. A nebo na Slovensku.


Voda teče po kameni v tenkých pramíncích tak, že to připomíná mušli.


Připomíná mi to pravěkou krajinu. 


V Harzu letí razítka. Narazili jsme na tři místa, kde jste si mohli otisknout a zvečnit na památku čarodějnici s různými nápisy.


Úkryt, ve kterém jsme potkali šest zpívajících poutníků. Hned se nám rozjasnil úsměv na tváři. Přinesli nám radost do toho uplakaného dne. Marc se k nim přidal. Celou cestu si broukal. Ptala jsem se ho, jestli zpívá ve sboru. Vytahl totiž už ve vlaku z peněženky ladičku a zkoušel si tóny! Ano, prý dokonce hraje i na varhany. V magdeburském Domu! No to je pecka! Občas tam chodí trénovat. Škoda, že tu nebudu na Velikonoce, až bude mít koncert. 
Kolem budky to vypadalo hodně smutně, jedna velká holoseč.


zamrzlé babí léto


Les v této části byl dost poničený. Na jedné ceduli psali, že vylámané stromy má na svědomí i orkán Kyrill.


Zátiší s banánovou šlupkou.  V tomto místě se trasa stáčela do kopce.


Už jsme se kopců nezbavili. Mně to ani nevadilo, konečně zas kopec. Jen kdybychom neměli v nohách už deset kilometrů. Společnost nám dělaly děsně chlupaté stromy.  ;)


Naše výprava


Už jsem nedoufala, že uvidím sníh. A tady ho bylo tolik, že by šlo určitě v pohodě běžkovat i sáňkovat. Škoda, že jsme si s sebou nevzali sáňky, to bychom byli na zpáteční cestě dole jedna dvě.


Tudy prošel Mrazík. 


Ke konci už jsem se ale těšila, až dorazíme na vrchol. Udělali jsme ještě jednu zastávku v dřevěném přístřešku a já doplnila energii v podobě toustů. O pár set metrů se krajina ještě o něco víc proměnila.
Permafrost.


 Tento přízrak se nám zjevil v mlze. Ufouni.


 Jako na severním pólu.


Všechno bylo nahoře totálně zamrzlý. Toto je nejstarší chata postavená na Brockenu. Měla uvnitř rok osmnáct set něco.


A tady vidíte naši polárnickou výpravu, která úspěšně pokořila vrchol Brocken. Zleva: Marc, Thomas, Vašek


Poohlédli jsme se nahoře kolem a zjistili jsme, že není vidět vůbec nic. A tak jsme se aspoň zašli podívat do místní hospody, kde si kluci dali horkou čokoládu a já svařáka. Chvíli jsme povídali. Já si pak koupila pohled, na kterém je Brocken vyfocen v létě. Takhle to tu tedy vypadá. Aha.
Taky jsem si koupila turistickou známku. Je to první, kterou budeme mít z Německa. Sbíráme je jen v ČR a máme i pár ze Slovenska. Tady v Německu ty turistické známky asi moc populární nejsou, spíš je to vzácnost. Rozmejšlela jsem se, jestli ji vzít, ale za pár hodin jsem byla nesmírně ráda, že jsem si ji koupila. Myslím, že jsem si ji fakt zasloužila. Čekala nás totiž cesta zpátky po jiné trase. Už bylo po druhé hodině a my měli před sebou ještě 18 kilometrů. Některé cesty nebyly vůbec průchozí. Tento most mi připomněl výlet na švédské Höga Kusten.


Mlha by se dala krájet. Thomas měl na mobilu napsáno, kdy zapadá sluníčko. Pravidělně nám to hlásil a my se uklidňovali, že máme ještě dost času. On měl člověk pocit, že slunce ten den vůbec nevyšlo.


I tak jsme se rozhodli jít "kratší" trasou. Cesta ale vedla strměji dolů a občas to klouzalo, tak jsme našlapovali raději po stranách do hlubšího sněhu.


Ten les mi připadal jako z pohádky. Kde to teď vlastně přesně jsme?  Kdy dorazíme do Werningerode? Nikdo moc netušil.


 Tady by se dalo lehko ztratit.


Nacházeli jsme na zemi v lese podivné kruhovité útvary. Nikdo z nás nebyl s to vysvětlit, jak vznikají. Byly pevné, část kruhu byla tvořena z ledu a část ze sněhu. Vašek říkal, že to je z padající vody ze stromů. Ale jak to, že to má kruhový tvar? Jak to, že je část sněhová a část ne? 


Něco jako rašeliniště? Bažina? Každopádně podle stop vidíte, že už se v něm někdo pokoušel probudit místního zlobra. Ten měl ale naštěstí hluboký spánek ;)


Pak jsme šli cestou dolů, občas byl slyšet vláček, úzkokolejka. Jó, svezli bychom se... kdyby jedna cesta nestála pro jednoho člověka 25 eur. A tak jsme museli šlaapt pěšky. Tady mě už začaly pěkně bolet nohy. Musela jsem jít rychle, protože při pomalejší chůzi to bolelo ještě víc. Přístřešky, které jsme potkávali cestou na Brocken, tu ale neměli. A tak jsem si sednula párkrát, kde se dalo. 


Dorazili jsme do Wernigerode akorát včas. Brzy se setmělo. Tudy jezdí ten vláček. Viděli jsme ho jednou i zdálky. Pořád houkal, protože je to asi nejjistější upozornění pro chodce.. zvláště v horách, kde je pořád mlha a člověk nevidí na krok.


           Trvalo nám ještě asi 3 kilometry, než jsme došli na nádraží ve Wernigerode. Na prohlídku města jsme už neměli čas a ani náladu. Bolely nás nohy. Teda mě a Thomase. Ten mi říkal, že ušel dosud nejvíc v jednom kuse asi 5 kilometrů.  Musela to být pro něj tedy taky pořádná výzva. Ještě větší než pro mě. Nádraží leželo kousek za centrem, prošli jsme tedy kolem roztomilých domečků a náměstí s radnicí. Ta je pěkná a i ve tmě se hezky vyjímala.


V 19.42. nám jel vlak do Halberstadtu, kolem 21. hodiny jsme dorazili do Magdeburgu. Málem jsem uvnitř usnula. Téda! Nikdy jsem v životě neušla 30 kilometrů. A že my jsme je ten den zvládli. Možná i trochu víc. A bylo to i do kopce. Dobré bylo, že jsme neměli skoro žádný náklad. Myslím, že s krosnou by to šlo mnohem hůř. I tak jsem si posunula své hranice. Jsem za to ráda. Na druhou stranu jsem se přesvědčila, že delší pochod jako třeba Praha-Prčice by mě úplně odrovnal. Kdo ví, jestli bych zas někdy pak normálně fungovala. Ještě teď po třech dnech cítím svaly na nohou.
Na nádraží jsme se rozloučili s Marcem a Thomasem. Marc byl skvělý vůdce výpravy a patří mu velký dík za organizaci celé akce. A Thomasovi patří zas veký dík za to, že se mnou soucítil a že jsme byli společně tak trochu na jedné lodi v tom překonávání se. A Vaškovi patří dík za to, že v neděli uvařil obědovečeři. Myslím, že bych pobíhání kolem sporáku ten den fakt nedávala. 

2 komentáře:

  1. wow... teda zírááám.. mi tu máme skoro Léto a ty si vykračuješ o pár set kiláků vedle uprostřed zimy :-)
    ty fotky mlžného vrcholku plného sněhu jsou dobrýýý :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Neboj se, Entony. Však my už tu máme taky léto, Magdeburg je přeci v nížinách, ale Brocken, to už jsou panečku velehory. ;)
    Děkujů. Těší mě, že se líbí. :-)

    OdpovědětVymazat