čtvrtek 12. března 2015

Wittenberg a Wörlitz aneb malý výlet při cestě z Prahy do Magdeburgu

Pěkný večer!
       Opět jsem už víc jak den v Německu. Návštěva Prahy utekla tááák rychle. Jako bych mávla kouzelným proutkem a musela jsem se opět sbalit. Ale bylo to jednoduché. Moc věcí jsem si s sebou nebrala. Proč taky? Za chvíli se stěhuju definitivně domů do ČR.
          Tentokrát jsem jela s Vaškem autem. Měla jsem odvoz přímo od baráku. Na Stodůlkách jsme nabírali ještě jednu holčinu, která se s námi svezla do Wittenbergu. Cesta přes ČR nebyla úplná brnkačka, protože jsme museli jet mimo dálnice(Vašek neměl známku). A já jako spolujezdec sedící vpředu jsem radila. :) Asi dvakrát jsme se museli otáčet. Jela jsem trochu jinou trasou než obvykle. Ale nevadilo to. Uvědomila jsem si při té příležitosti, že jsem snad nikdy nebyla v Českém středohoří. To by bylo pěkné místo na dovolenou.
Nakonec jsem si vzala do ruky mobil s mapou, protože ten byl přeci jen jistější než Vaškova mapa. Na ní nebyly zdaleka všechny silnice vyznačené. Až v Německu jsme se mohli napojit na dálnici. Tam se naštěstí za známku neplatí. Pořád se ale diskutuje, že tu dálnice taky zpoplatní.
          Tu holčinu jsme vysadili kousek od dálnice. Prý bydlí někde poblíž. Zbytek dostopuje! To je ale odvážná holka. Netroufla bych si! Já jsem si s ní v autě trošku povídala. Říkala, že jezdí pracovat jako dobrovolnice různě po Evropě. Dříve prý woofovala, teď si domlouvá práci přes známé.
          My jsme se s Vaškem vydali dál do Wittenbergu, kde jsme zaparkovali na parkovišti Penny Marketu. Tam jsme poobědvali. Zjistila jsem, že venku je pěkná kosa. Jak to? Z prosluněného víkendu a pondělí mi zbyla jen hřejivá vzpomínka. Teď mi byla fakt zima. Vašek mi půjčil svou mikinu, docela to pomohlo, ale i tak jsem musela být venku pořád v pohybu. Vydali jsme se na prohlídku centra, které bylo něco přes kilometr daleko.

Cestou do centra mě zaujal tento dům, sídlo soudu.



Schlosskirche bohužel byl zahalený do lešení a do plachet. Právě na dveře tohoto kostela umístil Martin Luther 95 tezí. Škoda, chtěli jsme se podívat dovnitř, ale kostel je zavřený.  :-( V roce 2017 se ve Wittenbergu budou konat slavnosti a výročí 500 let od onoho zveřejnění tezí, takže se budu muset na kostel asi podívat až v roce 2017. Připadá mi celkově, že se celý Wittenberg rekonstruuje. Jako by se už teď chystal na onu slavnostní chvíli.


Názvy ulic tam byly napsány ve švabachu. Aspoň k něčemu se hodí to, že jsme se ho ve škole učili :)


 Hlavní náměstí Marktplatz s Lutherovou sochou, v pozadí Stadtkirche Sankt Marien.


model města  pro nevidomé


Úzké kanály vedou centrem skoro všude.


Aspoň že Stadtkirche byl příštupný. I když i ten se trošku opravoval.
Divili jsme se, že nestojí přímo na náměstí, ale že je schovaný za domy. Před ním rostl strom, který měl sice jehličí, ale kmen mi připomínal naši jabloň na zahradě.



 V kostele to vonělo novotou. Asi tu taky rekonstruovali. A určitě tu natírali nedavno lavice.


Psí víno tu roste na každém druhém době. Jak to jen dělají, že se tak samo dokáže stylově plazit? 


Co vám to přopomíná? Mně korunu stromu.


 I opuštěné domy nejsou ve Wittenbergu výjimkou. Podobné jak u nás v ČR. Tady ještě zapomněli sundat záclonu :-D Hotový dům hrůzy! Být duchem, tak se tam hned nastěhuju.


katolický kostel, což mě překvapilo.. u nás jsou většinou podobné-červené kostely evangelické


Toto není Luther, nýbrž Philipp Melanchton. Luther i Melanchton stojí před radnicí, každý na jedné straně a jsou si hodně podobní. Jen Luther mi připadá o dost tlustší. Nevím proč, ale vždycky jsem si ho představovala hubenějšího.


Když jsme se vraceli zpátky k autu a procházeli kolem Schlosskirche, všimla jsem si nezakryté části kostela. Přišla jsem blíž a co to nevidím? Popsané dveře. Že by to byly ony teze? Ano! Sice jsem se k nim nemohla přiblížit, byl tam plot, ale i tak mě těšilo, že jsem přeci jen něco z kostela zahlédla. Dokonce tu nejdůležitější část!


S Vaškem jsme se stavěli ještě ve Wörlitzu. Nalákal nás tam Vaškův papírový průvodce na jeden neoklasicistní zámek. Postaven byl v 18. století. My jsme se dovnitř nedostali, byl ještě zazimovaný.  Nikde nikdo. Nepršelo, ale sychravé počasí asi lidi spíš nutí zůstat doma. Nám dalo celkem práci, než jsme našli místo, kde by se dalo zaparkovat bez parkovacíh hodin. I když bylo pakroviště skoro prázdné, tak jsme si to nelajzli.


Všude kolem jsou kanály a laguny. V létě se tu jezdí na lodičkách. Asi tu je pak hodně turistů. My teď potkali jen dvě maminky s kočárkama a jednoho pejskaře...


... a taky kachny. :-)



Šli jsme se projít podél vody a narazili jsme na zvláštní stavbu z kamenů. Ty kameny nám připomněli most v parku Güell v Barceloně a ten červený baráček zas Červenou Lhotu. To je ale kombinace...


brána do jiného světa

  
Spatřili jsme na okamžik číču. Chvíli se na mě upřeně dívala, ale jak jsem se přiblížila, přeskočila plot a zmizela v bezpečí zahrady.


Na prázdné ulici jsme objevili knihobudku. Tady bych ji teda nečekala! Myslím, že to tu je málo frekventované! Zářila novotou. Ale knih tam měli plné police. Přečetla jsem si pokyny, jak tato knihobudka funguje. Dozvěděla jsem se, že je přeplněná a nápis varoval lidi, aby do ní dávali knihy jen tehdy, pokud tam bude místo. A zároveň vybízel všechny, aby si ty knihy brali. Dvě mě tam zaujaly, a tak jsem si je vzala. Jedna je o druhé světové válce-příběh námořníka a druhá je fantasy. Těším se, až najdu čas si je přečíst.;)


Nakonec jsme se podívali ke kostelu Saint Petri. Ten se mi líbil snad víc než onen zámek. Je vidět už z dálky a pro nás byl dobrým orientačním bodem. Na jeho místě stál původně románský kostel, na začátku 19. století byl přestavěn do stylu novogotiky. A samozřejmě i tady kázal Luther. V roce 1532.


Ondra mě inspiroval k tomu, používat různé režimy na foťáku. Bohužel mi tady připadá, že je to až moc tmavé. Nejspíš proto, že bylo zamračeno a všechno mělo takový šedivý nádech.


V nedalekém městě Dessau jsme nabrali dva chlapíky přes spolujízdu a hurá do Magdeburgu. Už jsem se těšila do teplíčka. Z celého výletu se mi nejvíc líbila stará radnice ve Wittenbergu a kostel Saint Petri ve Wörlitzu. Wittenberg jsem si tedy představovala větší a živější. Ve skutečnosti je tam celkem vylidněno. Škoda, že se tam zrovna všechno přestavovalo... hned několik památek UNESCO bylo pod lešením. Věřím ale, že to tam budou mít za dva roky fakt vypucované. Třeba se na to přijedu podívat. Třeba přijede i sám Luther.;)

2 komentáře:

  1. Ukázala jsi nám krásně město, které já tedy neznám, ale bylo tam hezky. Taky je vidět, že kočky a kachny jsou všude. Tak nám to tam potom nepřipadá tak cizí. Tak to tam vydrž, určitě se moc těšíš zase domů. Ne nadarmo se říká, že všude dobře...

    OdpovědětVymazat
  2. Super fotky Aničko. Hej ten divnej červenej "dům" něco na hromadě kamení vypadá zajímavě .. co to bylo nevíš?

    OdpovědětVymazat