pátek 28. listopadu 2014

Má úžasně nenormální návštěva jedné WG (-:

Ahoj,
       týden už se zas chýlí ke konci a někdy mi připadá, že nebýt školy, nevím, co je za den. Každý den tu probíhá tak nějak podobně a kromě pondělního "international cuisine", pondělního swingu se tu nic moc neudálo. International cuisine se konal opět v náboženském centru. Přišla jsem přesně a byla jsem jedna z prvních, tak mě hned zaměstnali škrábáním brambor. Jedli jsme jídlo, které připravují Američané na díkůvzdání. Bramborovou kaši, mrkvovou kaši, takovou hnědou omáčku a cibulku s opečenou houskou. Původně k tomu mělo bý ještě maso, ale dívka, která nakupovala, si spletla kuře s husou, takže z masa sešlo. Husa by se pekla strašně dlouho. Škoda, to maso by se k tomu hodilo, takhle jsme se museli dosytit toasty se zbytkem omáčky. Bavila jsem se s "Kofí" z Filipín a s jedním klukem z Taiwanu a později i s Japonkami. Kofí jsem ukázala své španělské nedovednosti, obě jsme se tomu pak srdečně zasmály. Na konci večera každý dostal jako dárek adventní kalendář. Nejen, že budeme otvírat okénka a jíst čokoládky, ale dostali jsme k tomu ještě jeden úkol navíc. Na každém dnu musíme najít jednu věc, za kterou bychom poděkovali, že se stala. Jsem zvědavá, jak mi to půjde. Poslední dobou se totiž cítím pochmurně, unaveně, ustaraně a uspěchaně. Minimálně za včerejšek bych ale těch věcí, za které bych poděkovala, našla spoustu. To ale trošku předbíhám. Po americké večeři jsem šla na swing. Akorát se to tak rozpustilo, všichni odcházeli do mrazivé noci a já čekala strašně dlouho na zastávce, než pojede nějaká tramvaj. Na tancování jsem zůstala asi nejdéle, co tu jsem. Moc jsem si to užila a důkladně jsem se unavila. Ke konci nás tam zůstalo jen pět, dvě holky, tři muži, tak jsem měla výhodu, že jsem skoro vůbec neseděla. Domů jsem přišla po půlnoci. Ráno mi dělalo dost velké potíže dostat se z postele, abych stihla výuku, která začínala v devět.

      Ve středu jsem napsala svůj první e-mail ve španělštině a už jsem na něj dostala i od kamarádky ze Španělska odpověď. Ono to snad s tou španělštinou nějak půjde. Chce to jen učit se každý den.. třeba jen krátce.

       Proč ale píšu tenhle článek.. Chtěla bych si zaznamenat, popsat, charakterizovat jednu zajímavou osobu, kterou jsem včera opět potkala. Jedná se o Erika. Zjistila jsem, že to, že nevlastní mobil, není jeho jedinou zvláštností. Má  jich spousty. Během mé včerejší návštěvy u něj doma jsem přišla na další. Rozhodli jsme se, že si společně něco uvaříme. Přidal se k nám i Erikův spolubydlící a kamarád Daniel. Kdybych ten večer měla popsat několika slovy, tak by to byl údiv, údiv, úsměv, konverzace a zase údiv. Hned napíšu proč.
       Když jsem vešla do jejich bytu v Cracau(už samotné jméno této čtvrti Magdburgu mi připomíná nějakou zombí příšeru) a když jsem si chtěla někam pověsit kabát, visela na věšáku obrovská noha. Jenom noha, kde se nacházely další částu těla, jsem se dozvěděla vzápětí, když jsem se Daniela zeptala, čí to je  noha. Daniel odnikud vytahnul trup těla s hlavou veliké panenky. Erik ji našel u silnice, když někam cestoval a tak se mu zalíbila, že si ji vzal. Nejvíc na ní prý ocenil chybějící palec, prostředníček a prsteníček. Zůstal jen ukazováček a malíček, což mu připadá cool..panenka totiž ukazuje "ave satan", neboli gesto, které se používá často na metalových koncertech. Panenka je tedy nezbytné vybavení na koncerty, Daniel mi ukazoval, jak jí mává do rytmu, vlasy- nebo spíš dredy jí vlajou a ruku má pozvednutou. :D
            Zjistili jsme stav zásob a vypadalo to, že všechno máme. Kuchařky, které měli kluci k dispozici, nám ani trochu nepomohly. Zjistili jsme, že se mezi ně zatoulala i kniha Hare Krišny. Podlé této knihy bychom si stěží něco připravili. A kdyby to i šlo, nemyslím si, že by se to dalo jíst. Daniel našel zajímavou knihu s návody, jak čistit. V obsahu jste si nalistovali, co konkrétně v domácnosti potřebujete vyčistit a hned jste si mohli přečíst, jak na to. Jak praktické. Něco jako příručka pro všechny uklízečky. :) Takovou knihu jsem u nás v Čechách teda neviděla. 
            Nakrájeli jsme zeleninu a hodili ji na pánev. Během krájení jsme si oba postěžovali na naše nepojízdná kola. Erik to své dodělal na své cestě do Dánska. Já bych teoreticky jezdit asi i mohla, ale bojím se. Přední i zadní kolo by chtělo vycentrovat, seřídit a seřídit by potřebovaly i brzdy, protože ty zadní děsně tahnou, takže se nadřu i na rovince. Prostě si nechci namlátit, necítím se na něm vůbec bezpečně. Zpátky k večeři. Když jsem se Erika zeptala, jestli pojede na Vánoce domů, odpověděl, že ne. "Kde tedy budeš?" "V lese." "Ty pojedeš s rodinou na hory?" "Ne, pojedu na týden do lesa kolem do Saska." A ta jsem se dozvěděla, že Erik a celá jeho rodina vůbec neslaví Vánoce. I když má mladší sestru, která by je třeba čistě teoreticky slavit chtěla. Jestliže se ale Vánoce od nich neslaví od narození, asi po nich Erik ani sestra nijak netouží. Loni prý byl na Vánoce sám doma se psem a letos se chystá sám strávit pár dní v lese. Jsem zvědavá, jestli mu tam nebude trošku zima. A to že bude sám, mu asi zřejmě taky nevadí. Ptala jsem se, jestli nejsou jehovisti a tak, ale prý ne. Vánoce a celý ten humbuk kolem je neberou. Proto mi nechápavě ukazoval formičky, které mu přibalila mamka na cestu. Byl u vytržení a u každé formičky mi vyprávěl, co by tak asi mohla představovat. Játra, ledviny, plíce. :-D Koukám, že mu maminka zabalila skoro celé vnitřnosti. Jen ten medvídek šel snadno rozpoznat. Erik říkal, že doma nepečou cukroví, ale že občas udělá jeden druh..zřejmě ho pečou i mimo svátky.
              Na druhé pánvi se dělal lilek. Erik přeci jen skočil pro tzatziki, k opečenému lilku byly vynikající. Mezitím jsem kontrolovala lilek a bavila se s Danielem. Daniel studuje na Berifschule techniku stejně jako Erik. Zřejmě se znají už od základky, protože pocházejí z vesnic nedaleko od sebe. Daniel dokonce byl s Erikem v Maroku. A taky si psal cestovní deník. O té cestě mi už Erik hodně vyprávěl a na mapě mi pak i ukazovali, co všechno procestovali. Oba taky byli spolu v Praze. 2 hodiny. :-D Jenom jí projížděli, takže nic neviděli. Třeba bude jejich příští návštěva delší. Daniel by chtěl po škole vycestovat s vízy work and travel do Austrálie. Říkala jsem mu, že já bych tak chtěla vyrazit na Nový Zéland. A Daniel mi pověděl, že Erik by chtěl zas do Kanady. To budem krásně roztahaný po celým světě, jestli se nám to všem splní. Mohli bychom se ale třeba navštívit. Jinak jsem vyprávěla hodně já, o studiu, proč jsem tu v Magdeburgu, co mě baví číst a tak. Daniel mluví hodně rychle a má trošku jinou výslovnost..asi nějaký dialekt :-P A tak jsem ho občas prosila, aby svou otázku zopakoval. Byl mi sympatický stejně jako Erik.
           Když se Erik vrátil s tzatziki a zelenina byla skoro hotová, zjistili jsme, že jsme úplně zapomněli na rýži. A tak jsme ji rychle hodili do hrnce. Lilek jsme snědli jako první. Před jídlem dostal Erik nápad. Stejně jako na několika bláznivých instruktorských akcích jsme se chytli za ruce a řekli: " Piep, Piep, Piep, wir haben uns alle lieb, wir essen was es gibt, guten Appetit!" Já jsem tedy jen poslouchala, protože jsem  tu básničku v němčině neznala. Pamatuju si jen, že jsme v češtině říkali něco jako "ham ham ham". Druhá část jídla byla za chvilku taky hotová. V kuchyni měli kluci docela velkou zimu, otevřené okno. A to tam byl Erik jen v krátkých rukávech. Asi bych zmrzla. I tak jsem mrzla. Ale oni byli nejspíš zvyklí na chlad. Čaj mě pak zahřál. Během vaření jsem si všimla textu napsaného tužkou na zeď. "Vy píšete na zeď?" Ano, píšou, co kdy vařili, úkoly, hesla apod. . "To až se vystěhujete, tak to budete muset vygumovat, né?" Prý ne, prý budou muset celý být vymalovat. Je to tak skoro všude ve všech WG. Když se člověk odstěhuje, musí vymalovat. Doufám, že já teda malování v nájemní smlouvě nemám, to nevím, jak bych udělala. Po zdech ale nepíšu, tak to snad nebudou hrotit.
         U jídla jsem se ptala Daniela, jestli taky nejí maso. Ano, jí. Erik totiž maso skoro vůbec nejí. Jen když cestuje. A nebo ryby. Konkrétně vlastnoručně ulovené ryby. Nenazvala bych ho tedy vegetariánem. Nemá žádný konkrétní důvod, proč nejíst maso. Není nějaký horlivý ochránce zvířat a tak. Prostě ho jí hodně málo a sám neví proč. Další věc, která mě překvapila. Erik bude pomáhat na vánočních trzích. Ačkoliv Vánoce neslaví, bude u centra dění. Prý jsou ještě trhy někde mimo centrum Magdeburgu. Jsou to tradiční trhy, Erik říkal, že jsou známější a hezčí než ty, které máme v centru. Napíše mi adresu, ať se klidně přijdu podívat. Na trzích stavěl stánky, dělá technika a tento víkend bude moderovat nějaký program pro děti. Je tam i tombola pro všechny- i pro dospělé. Hlavní cenou je iPhone, vedlejší taky nějaká elektronika. Divím se, kde na to pořadatelé trhů vzali. U nás v ČR by asi sotva byl hlavní cenou iPhone, nebo se mýlím? Co si pamatuju, tak dáváme u nás spíš do tomoboly jídlo a věci, které se nám nehodí. Aspoň tak jsem to vždy zažila.
          Během stolování mě zaujala menší fotka holčičky v kroji. Mají ji přilíplou na zdi. Ptala jsem se Daniela, jestli to je jeho sestra. Nebo Erikova? Není. Když si člověk ale tu fotku pořádně prohlédne, zjistí jednu vtipnou věc, které si asi novináři nevšimli. Ta roztomilá usměvající se holčička ukazuje levou rukou prostředníček. Ruku má svisle, takže to není tak nápadné. Asi záměrně, nebo nevědomky vyjadřuje svůj názor o té akci(o tom fotografovi?). Nebo je na někoho naštvaná a neuvědomuje si, že to ventiluje i navenek. Každopádně roztomilý popisek pod fotografií holčičky mi po tomto objevu budí úsměv na rtech. Daniel připsal na zeď, že pondělí je Bongo-Tag. Včera byl čtvrtek, ale i tak jsme zkoušeli hrát na bongo. Daniel nám zahrál Ratezsky Marsch a divil se, že jsme ho nepoznali.
                 Další obrázek, kterého bych si jinak asi nevšimla, byl tento. Měli ho přilepený na dveřích kuchyně a já mně hned učaroval. Erikova sestra miluje kočky a občas po ní najde nějaký kalendář. Někdy jí vyrábí kočičí prezentace.

 
               Po jídle jsem se nabídla klukům, že jim pomůžu s mytím nádobí, ale to oni odmítli. Přece nebudeme mýt nádobí hned ten samý den? Na to nemáme chuť. Erik mi říkal, že raději umyje nádobí před dalším vařením než po vaření. Ještě před odchodem na žonglování mi kluci říkali, že se určitě musím podívat na jejich obrazy. V úzké chodbě stojí zelené křeslo, v rohu nahoře plyšová hlava soba, panenka metalistka ještě nemám své místo na zdi, ale prý brzy bude.. dále tam visely asi tři barevné obrazy znározňující lidi ve městě. Moc se mi líbily. Představte si, že ty obrazy, i to zelené křeslo společně splechovou dózou s obrázkem Marylin Monroe a botníkem přinesli z ulice. To křeslo dotahli domů společnými silami. Je skoro nové! Jak může někdo tak pěkné obrazy vyhodit? Ještě že je Erik včas našel. Nad křeslem visí abstraktní obraz, který malovala Erikova máma. Atmosféru chodby dokonale dotváří světýlka. Když se zapnou a chodba hraje různými barvami, člověk má pocit, že obrazce na obrazu se mění. Je to zajímavý optický klam. Moc dlouho bych se ale nevydržela na něj koukat, připadala jsem si trochu jako pod vlivem nějaké omamné látky. Kluci si tedy byt vybavili fakt originálně a nízkonákladově. Světýlka jim svítí i v kuchyni, což se ocení při jídle, už méně při krájení, ale třeba i na to žárovkové světlo někdy dojde. Jo a zjistila jsem, že nejsem sama, kdo nemám v pokoji závěsy. Stejně jako má mamka se i Erikova mamka zděsila, když zjistila, že mu je dovnitř vidět. Erik mi ale říkal, že to má i své výhody. Naproti sousedi taky nemají závěsy, a tak se jim může aspoň dívat do oken a bavit se s Danielem, co ti sousedi zas dneska podnikají. Ne, že je jen někdo může pozorovat, ale i oni mohou pozorovat, co se děje na ulici a v jiných domech.
              Před odchodem jsem dostala spontánně jeden srandovní dárek. Má to co dočinění se zvuky, které občas provázely náš pobyt v kuchyni, které budily potutelný úsměv na rtech. Víc už ale neprozradím, třeba na to někdy přijdete. :)
                

      

1 komentář:

  1. Teda, ti kluci vypadají na pořádný podivíny :D. Nestačila jsem se divit, jak jsem to četla. Musí to s nima být docela zajímavý a inspirativní. A ještě si hezky procvičuješ němčinu :).

    OdpovědětVymazat