Prosluněný podzimní Magdeburg

Tento článek bude spíš takový fotografický. Fotky jsou z úterka 28. října. Ten den byla navzdory sluníčku docela kosa. Dopoledne jsem měla výuku a mamka vyrazila sama do města. S bráchou pak šli po obědě prozkoumat Elbauenpark a já se k nim později přidala. Moc se jim tam líbilo. A to prý že hodinka a půl jim bude stačit. Houby. Zůstali tam mnohem déle. Zašla jsem opět do motýlího domu. Připadalo mi, že tentokrát motýli nebyli tak akční a spíš pospávali. Asi proto, že už bylo pozdě odpoledne a nechtělo se jim takhle navečer moc lítat. 

Růže všechny nevyškubali. Ještě jsme v parku několik záhonů objevili. Ty růžové zrovna tak omamně voní...

 Propojovací cestičky. Tyto první fotky fotil brácha a moc se mi líbí. Navzdory našemu nekvalitnímu foťáku se mu celkem povedly.

koberec z listí

Lanovka na jedné koleji. Nebo metro na jedné koleji? Nevím. Ode dneška se už ale dovnitř do Jahrtausendturm nedostanete. Přes zimu je věž zavřená. A nevím, jestli nemá pauzu i tato lanovka. Musím to určitě vykoumat. Nikdy jsem s ní nejela. Park je naštěstí přes zimu otevřený, jen těch aktivit pro návštěvníky je tam asi míň.

Pohled na park z Jahrtausendturm.

 "Der ist schon tot", hlásila mi jedna holčička. Bylo mi divné, že se moc nehýbe. :-(

 Růžový záhon na jedné straně parku stále září. :)

Zato na druhé straně u Seebühne najdete už jen hlínu a po květinách ani stopy.  :-(

Chytám poslední paprsky sluníčka.

U Jahrtausenturm jsme ses mamkou a bráchou potkali.

I na druhé straně parku růže zatím nechali. Je to báječné vidět v říjnu, jak kvetou!

Na konci parku jsme našli ponorku. Brácha o ní prohlásil nějaký válečný vtip, něco jako že jí tam zapomněl asi Hitler. Bohužel do ní asi teče, aspoň brácha to tvrdil. Ale na vlastní kůži ji nevyzkoušel. 

Ten den jsme šli večer do hospody na pívo, ale neměli moc druhů na výběr. Dali jsme si černé pivo Tucher. Neznám tu blízko mého bydlení žádnou hospodu, jen kavárnu. Nic tu není. až v centru na Haselbachplatz. A to je docela z ruky.  Raději jsme se pořádně najedli i napili doma u mě na bytě. Poslední společný večer v MAgdeburgu. Další den ráno dopoledne odjeli autobusem do Drážďan a já jsem šla hned z autobusového nádraží rovnou do školy. Mamka říkala, že by se sem určitě ještě někdy za mnou podívala. Chtěla by vidět Wasserstrassenkreuz. Třeba bude možné v únoru jezdit na kole. Pokud nebude žádný sníh. A to nevím, jestli chci. :-D

              Dneska v sobotu tu bylo v Magdbeurgu také nádherně. Vzala jsem si bundu, ale hned jak jsem vyšla ven, jsem poznala, že jsem to s tím oblečením docela přehnala. Lidi chodili v tričku s krátkym rukávem. Vůbec nevadilo, že jsem si po plavání nevyfenovala vlasy. Sluníčko mi je během cesty na kole usušilo. Zašla jsem dnes také do dvou knihoven a půjčila si několik knih. Chvíli jsem si četla v univerzitní knihovně, ale hlad mě donutil jen zpátky na byt. Škoda, že není v knihovně žádná kuchyňka a že se tam nedá vařit. To jídlo je při učení nezbytná věc. I zítra se budu trápit nad Wallensteinem. Mám obavy, že v učebně, kde jsme, není žádný počítač, takže budu muset referát mít jen na papíru. Fakt nedobré vyhlídky. :-/ Nechci celou půlhodinu jen něco vykládat, ráda bych to něčím zpestřila.. ale jak? No uvidím v úterý. Ještěže nejsem první na řadě, ale až druhá.