Ujímám se role průvodkyně a pisatelky diplomky

                     Pátek- bláznů svátek. A je to opravdu k zbláznění. Němci totiž dneska opět nejdou do práce a ani do školy. Je tzv. Reformationstag. Připomíná se Martin Luther a jeho udatný čin- přibití slavných 95 tezí na dveře katedrály ve Wittenbergu. Pro mě to znamená, že dnes budu muset studovat z domova, protože knihovna má dnes zavřeno. :-(
                  Dočítám knihu Deutschland, eine Reise od Wolfganga Büschera. Pak mě čeká zpracování Wallensteina. Mám velkou novinu, co se týká diplomky. Už mám zadané téma i vedoucího. To bych nebyla já, abych nedělala všechno na poslední chvíli. Jen obrovskou náhodou jsem posílala learning agreement předevčírem. Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že do dneška musí být téma práce zadané a zanesené v systému. Autorku jsem si vybrala já, ale jak to celé uchopit, mi poradil můj vedoucí práce. Jsem tak ráda, že mi pomohl. Teď jen doufám, že mě ty knížky budou opravdu bavit. Od  Annett Gröschner jsem totiž ještě nic nečetla, právě se na to chystám. Tuto autorku bereme právě v kurzu Reisereportage, vzala jsem si na ni i referát. Jsem fakt zvědavá, jak píše. Teď se ale ještě budu muset chvíli trápit Wallensteinem. V úterý proběhne první část referátu, kterou má na starost někdo jiný. Doufám, že se naše referáty nebudou moc překrývat. Oba máme totiž stejné téma, akorát každý ho pojme trochu jinak. Už se moc těším, až to budu mít za sebou.
             Ani se mi tu nikdo neozval, že ta videa, která jsem dala na blog, nefungují. Až mamka to při korektuře odhalila. Teď už by snad měly být v pořádku. :)

            Zítra to bude týden, co se přijela mamka s bráchou. O Berlíně jsem už psala, teď přichází na řadu Magdeburg. V pondělí jsem měla španělštinu, a tak mamka s bráchou dopoledne rádi zůstali doma a zpamatovávali se z předchozího náročného dne.

              Odpoledne po výborném obědě(mamka vařila brambory s karbanátky O:-) ) jsme vyrazili do centra města. Ten den svítilo sluníčko a dopoledne jsem potávala lidi i v krátkém tričku. Že by poslední baboletní den? Po pár krocích od domu jsme si všimli podivného úkazu. Obrovské hejno ptáků, nejspíš hus, tahlo do teplých krajin. Ty husy bylo docela dost slyšet, zastavili jsme se a žasli jsme, jak je to hejno organizované, jak každý pták letí v řadě a vepředu je hlavní "pilot".  Podobného hejna jsem si všimnula další den u univerzity. Nikdo další je nevnímal, ale já jsem už poznala vzdálené kejhání, a tak jsem otočila hlavu vzhůru. Nad kampusem přelétalo veliké hejno. Nikdy v životě jsem neviděla takto hromadný úprk ptáků na jih. Maximálně vlaštovky na drátě. Na chvíli jsem zatoužila letět s nima někam do tepla.

Obědváme.

         Vrata kostela Johanniskirche všechny fascinují. Nahoru na věž jsme se bohužel nedostali, protože bylo pondělí a všechny památky mají zavřeno.

Tunisko, nebo Kanáry? Co byste brali? Já asi Kanáry. =)

      

Píše se tam o začátku oprav a výstavbě nových budov ve městě v roce 1951. Překvapilo nás, že se s tím začalo až 6 let po válce.

Die Grüne Zitadelle jsme nemohli vynechat.

Barevné sloupy, barevná Anička. :)

Shodli jsme se na tom, že ten pes přirozeně patří k tomu domu. Jako by tam seděl už několik let. 

Miluju staré německé poštovní schránky...

Na některých místech už stromy do posledního lístku opadaly. Příkladem toho je náměstí u katedrály.

Dom

Poloprázdné náměstí, snad nikdy jsem ho neviděla zaplněné lidmi. Možná až budou vánoční trhy..

Nevěděla jsem, že v Kloster Unser Lieben Frauen bydlí duch.

                   S mamkou a bráchou jsme zajeli k univerzitě. Mamka se tam hned ztratila v knihovně. Já jsem se mezitím snažila vytisknout jeden dokument. Po zdlouhavém obíhání různých lidí, počítačů a tiskáren se mi to podařilo. Tři řádky se neotiskly, ale dopsala jsem je rukou. Blbé je, mi ani jednu flashku tiskárna nepřečetla. Nevím tedy, jak budu skenovat. Jde to tu totiž jen na flashku, ne do e-mailu jako u nás v Brně. Myslím, že si mě v knihovně už musí dobře pamatovat. Oslovila jsem tam už tolik pracovníků, aby mi pomohli. Bohužel i oni jsou často bezradní.
             Mamka básnila o naší knihovně, prý by si tu přála taky studovat. Už se setmělo, a tak jsme vyrazili domů. Na tramvaj, která jezdí až k nám na Fachhoschule jsme čekali přes 20 minut. Inu taková je realita, moc spolehlivě to tu nejezdí. Aspoň si může má návštěva testnout Magdeburg se vším všudy, i s proradnou městskou dopravou.
             Večer jsme si udělali pohodový. Opravovala jsem s mamkou chyby ve svém španělském deníku, připravovala jsem se na to, co řeknu další den na Geschichte und Literatur, brácha každou půl hodinu požadoval obnovení hotspotu..mamka psala kroniku a opravovala mi blog..plánovali jsme, co podnikneme v úterý a popíjeli burčák. Bylo tu živo. Jsem zvyklá tu být v pokoji pořád sama a teď jsme tři. Pro tři lidi to není už tak komfortní, ale můj pokoj je celkem velký, takže jsme se sem vešli. Snad se Číňanky mé rodiny moc nezalekly. =D Ale myslím, že to zvládly v pohodě.