Přijelo kousek Česka:)

Pěkný večer všem!
          Víkend pomalu, ale jistě končí a mně zítra začíná oficiálně první školní den. Nevím, jestli se mám těšit, nebo ne. S přípravou na psaní magisterské práce jsem už tento týden začala. Výběr tématu je velmi důležitý. I jsem si vygůglila různé články, jak si správně zvolit téma. Udělala jsem si na papíry spoustu poznámek a občas k nim něco připíšu. Pořád je pro mě téma jedna velká neznámá. Vím, že to bude literární téma a že to bude něco z regionální literatury, ale jak má být člověk moc obecný? Mám strach, že čím obecnější téma si vyberu, tím hůř se bude zpracovávat. A tím větší je šance, že se v tom zamotám. Nebylo by lepší vybrat si jednoho, nanejvýš dva autory? Mám spoustu otázek, s kterými ve středu půjdu na konzultaci. Snad mi poradí. V pátek jsem doma řešila právě diplomku. Odpoledne jsem vyčkávala Toníka. Ale nepsal a nepsal. Vydala jsem se do Allee centra na menší nákup. Chtěla jsem vybrat peníze z bankomatu, ale ten mi chtěl vydat jen menší částku, než jsem chtěla. Stávkoval. Zkusím zítra jiný. Prošla jsem si nablýskaný obchod Karstadt. Líbí se mi, ale věci tam mají dražší. Aspoň se tam dá platit kartou VISA. Šla jsem tam jen na obhlídku papírnictví. Toník nepsal. Už bylo šest hodin. Měli jsme se sejít v centru. A tak jsem jela zpět na byt. Až pak se ozval. Ještě nejsou v Magdburgu, dorazí kolem 20. hodiny. "Kde se sejdeme? Máme tvoji adresu, můžeme přijet i k tobě."
             Už se mi nikam za tmy nechtělo jezdit, a tak jsem jim napsala, ať dorazí ke mně. Toník jel s Monikou a s Kulíškem do Holandska. A protože se Magdburg nachází přímo na trase do této země, udělali u mě zastávku a přijeli mě navštívit. To bylo něco, než jsme se našli! Ano, uznávám, že bydlím na konci světa. Můj dům nemohli vůbec najít a ani navigování po telefonu moc nepomohlo. Nakonec jsem pro ně skákla. Už byli dost blízko. Sedli jsme si v kuchyni u skleničky burčáku a povídali si. Byl to moc příjemný večer. Kulíšek nám dělal celou tu dobu společnost. Už dlouho jsem se nepomazlila s žádnou kočičkou, žádná tu není nablízku. Kulíšek je přítulný a já byla tak ráda, že jsem si mohla pohladit jeho jemný kožíšek a že jsem si zas poslechla kočičí motor. Kočky jsou tak uklidňující tvorové. Škoda, že tu na bytě nemůžu mít žádnou kočku. Zvířata sem oficiálně nesmí. Stýská se mi po Rozárce i po kočičkách, které máme na chalupě. Myslím ale, že kromě Čiperky žádná z nich není tak přítulná jako Kulich.

Toník s Monikou a Kulíškem u mě zůstali do soboty. Ráno Toník připravil báječnou snídani- míchaná vajíčka se slaninou. Mňam. A nebojte, víno k snídani jsme nepili. To mi tu nechali jako dárek. Možná ho načnem s Číňany... nebo s další návštěvou. Kdo ví. Pili jsme zázvorový čaj z kalíšků a konvičky, které jsem našla v našem IKUSu. To byl skvělý úlovek!

         Poprchávalo, bylo zamračeno. Přesto jsme jeli do centra a asi dvě hoďky jsme se procházeli po městě. Kulíšek zůstal na bytě chvíli sám. Nejvíc se asi Toníkovi a Monice líbil dům Die Grüne Zitadelle od Hundertwassera. Navštívili jsme i dva krámky s rukodělnými výrobky a přidali na obrázek pro děti ze školky pár červených vlnek. Návštěvníci obchodu malovali fakt báječně, my jsme si troufli jen na vlnky..nejspíš energie patřící jednooké kočce.
            Tato vrata u Johanniskirche nás všechny vystrašila. Už jsem kolem nich jednou jela. Zobrazují velkou katastrofu!

Vyšplhali jsme na věž Johanniskirche. Odtamtu byl výhled na celý Magdeburg. Kvůli nevlídnému počasí nebylo vidět moc daleko, ale při dobré viditelnosti to jde až 70 km do dáli.

Návštěva mi udělala radost. Byt tu trochu ožil. I teď mám občas pocit, že mi tu tlapká po pokoji Kulíšek. Doufám, že jim cesta odpoledne rychle ubíhala. Doufám, že se někdy zas potkáme.. třeba v Holandsku. :)

               Zbytek soboty jsem strávila v knihovně nad tlustou encyklopedií magdeburgských osobností. Dnešní den, neděli, jsem měla sportovní. Ráno jsem se vydala do Elbeschwimmhalle. Sluníčko mě vytahlo z postele docela brzy. Poprvé jsem tu byla plavat. 50 metrový bazén je pro mě nezvyk. Nemusím se tak často obracet. Je to pohodlnější. V bazénu moc lidí není. Plavu v dráze, kde jsme tři. Jsou ty i skokanské věže. Nikoho jsem skákat neviděla ani z malých skokánků, ale ke konci jsem se osmělila a skočila aspoň z nich. Nikdo nic nenamítal. Bazén je všude hodně hluboký, tipuju, že na nejhlubším místě má tak 4,5 metru. Vstupné jsem měla jen na hodinu, ale docela mi to stačilo. Plavala jsem 45 minut intenzivně. A pak, když jste tu na kole, tak vlastně sportujete i cestou na i z plavání. :) Plavčík mi půjčil dokonce plavecké brýle. Budu si tu muset nějaké pořídit. Ty mé jsou rozbité a mám je ke všemu v Praze.
            Včera jsem dělala palačinky, ale moc se mi nepovedly. Myslím, že je to tou pánví. Je křivá. Podařilo se mi udělat spíš jen palačinkové trhance. Tak dvě palačinky měly tvar kola. Třeba příště to bude lepší.. Pár mi jich zbylo do dnešního dne. Po palačinkovém obědě jsem si udělala vyjížďku na ostrov. Je tam obrovský park Rotehorn. Chvíli jsem jela na kole, chvíli šla pěšky. Za jízdy se přeci jen člověk moc kochat přírodou nemůže.

Objevila jsem tu písečnou pláž. A dokonce jsem na ní našla bílé mušle!

Jen toho skla tam bylo taky habaděj. Škoda.
Němci tu asi chodí hromadně slavit.

Rybáři uprostřed proudu lovili ryby. Viděla jsem severskou kavku, jak číhá a vzápětí se potápí. Odlétla a v zobáku měla přiskříplou malou rybku.

Tam, kde se stejká Labe a Labe. =)   (Elbe a Alte Elbe)

Omlouvám se za kvalitu fotek. Fotila jsem střídavě na mobil a na foťák, ale oba dva přístroje jsou na prd. Z foťáku jsou fotky moc přesvětlené a z mobilu zas podivně barevné..a někdy neostré.

Hladina říčky Taube Elbe

Tady je prostě Labí nepočítaně. :)

Našla jsem cestou dvě kešky, na Labi(Elbi) jsem potkala projíždějící loď s českou vlajkou a s nápisem Děčín! Podruhé za tento víkend na mě dýchlo Česko. Hned jsem se cítila blíž své rodné zemi.

Teď jsem po celém dni unavená, těším se do postele.