musím se přiznat, že jsem první slova toho článku napsala v angličtině, až pak jsem se zarazila a říkala si, že vlastně musím psát česky. Už mi z těch jazyků jde hlava kolem. Nevím, na koho mám mluvit anglicky a na koho německy. Povedlo se mi udělat jedno malé " fó pa", když jsem na kluka na dnešním kurzu němčiny spustila anglicky. Byl to Asiat a já na všechny Asiaty mluvím prostě anglicky, protože nepředpokládám, že by uměli německy. Jediná výjimka je Ajaka, ale i u té si musím dávat pozor, abych nespustila English.
Před malou chvilkou jsem odeslala learning agreement na svou brněnskou univerzitu, tak mi teď držte palce, ať mi ho kvůli nějaké blbosti nevrátí. Taky jsem vysvětlila svému učiteli, jak jsem na tom se svou diplomkou. Snad bude mít trošku pochopení. Není to to vůbec jednoduché. Člověk si podle internetu napíše, jaké tu chce předměty, ale pak je úplně všechno jinak. Zjistí, že víc jak půlka z nich, co se vyučovala loni, se tu letos nevyučuje a všechno se musí překopat. Dnes jsem strávila v naší budově fakulty skoro devět hodin. Měla jsem jeden dvouhodinový a jeden čtyřhodinový předmět. Během pauzy jsem si snědla ve společenské místnosti řízek z Česka. Předměty, které mám ve středu, mě velmi baví. A úroveň "Reiserportage der Gegenwart" je pro mě ideální. Líbí se mi, že nám učitel dává hodně prostoru k vyjádření svých myšlenek a pocitů z přečtených děl. Konkrétně mířené otázky střídají docela široce položené otázky. Akorát tedy čtyři hodiny je na mě docela dlouhá doba výuky. Sice nám dává pauzu, ale i tak ke konci přestávám plně vnímat. I předmět pro všechny zahraniční studenty germanistiky je moc fajn. Připadá mi docela lehký a jsem ráda, že si tam procvičíme volné psaní i mluvení. Dostali jsme za úkol vyjádřit se k jednotlivým citátům. Já dostala tento: "Život je příliš krátký na to, aby se člověk naučil německy". Měli jsme buď souhlasit, nebo nesouhlasit.. Já jsem provedla obojí. Docela jsem se rozepsala. Skoro se mi nechtělo přestat psát. :-)
Za posledních pět dní se toho hodně událo a myslím, že na to jeden článek stačit nebude. Měla jsem tu návštěvu. V sobotu večer mi sem přijeli mamka s bráchou. Tomu předcházela celodenní dřina v podobě četby Wallensteina. Musím říct, že jsem to stihla jen tak tak. Dočetla jsem to drama do konce asi hodinu předtím než přijeli. Moc jsem si oddechla, když jsem se prokousala na poslední stránku. Teď bude další ořech pro mě napsat o tomto dramatu referát.
V sobotu jsem si odbyla všechny povinnosti, a tak jsem se v neděli i na začátku týdne mohla radovat ze společných chvil strávených s mamkou a bráchou. Když přijeli, byla už tma. Oba byli unavení, a tak jsme zamířili rovnou domů. Měli spoustu tašek a v nich báječná jídla. Guláš! Řízky! Burčák! Med! Kuskus! Hned jsme jejich příjezd burčákem oslavili. Přece jen jsem ještě letos burčák ochutnala. Nevím, jestli ještě bude někde k dostání, až se za týden podívám domů. Třeba ale jo. Burčák byl sladký a lahodný. Mňam. S bráchou jsme si ohřáli guláš a mamka si dala k večeři palačinky, které jsem odpoledne udělala na pánvi patřící Číňankám. Tentokrát se mi docela povedly. Je to určitě díky dobré pánvi. :)
Šli jsme si všichni celkem brzy lehnout, protože další den jsme brzy vstávali. Jeli jsme totiž do Berlína! Byl to mamčin i bráchy sen. Já jsem ho už před třemi lety navštívila s kamarádkou Míšou. Tentokrát ve mně ale zanechal úplně jiný dojem než když jsem tam byla poprvé. Možná to bylo trošku i tím pošmourným počasím, ale našla jsem spoustu dalších věcí, které jsou teď jinak.
Do Berlína jsme jeli ráno v osm z vlakového nádraží v Magdbeurgu. Netušila jsem, že si můžete vypsat spolujízdu na Blablacar i na vlak. Překvapilo mě to. Zjistila jsem tu ale, jak to funguje. Někteří lidé mají tzv.Wochenede-Ticket, na který můžou vzít více lidí najednou. Našla jsem na Blablacar chlapíka jménem Andreas, který takovou jízdenku vlastnil. Svezli jsme se s ním do Berlína i zpět do Magdeburgu. Nejdříve jsem netušila, že se jedná o jednu a tutéž osobu, protože měl na Blablacar dvě telefonní čísla a asi i dva profily. On sám mi ale řekl, že s ním jedem i večer. Cesta pro jednoho nás tak stála tam 7euro a zpět krásných 6 euro. Ušetřili jsme tak spoustu peněz. Na druhou stranu jízdné v MHD jak v Magdbeurgu, tak v Berlíně je docela mastné.
Prohlídku města jsme začali u Fernsehturm, kde nám chvíli trvalo se zorinetovat. Až po chvilce jsem to tam poznávala. Počasí nebylo nic moc, sice nepršlo, ale obloha měla šedivou barvu a že by bylo teplo, to taky moc ne. Fotky z Berlína mají tedy takový potemělý nádech.
Vážně se mi nechce moc začínat touto fotkou. Ale mám už tak trochu v povaze, že ráda fotím stejné věci a ráda se vracím na stejná místa a kontroluju, co se od té doby, co jsem u nich nebyla, změnilo. Na těchto sochách Marxe a Engelse je snad jasné, co přibylo.. Vandalové jsou bohužel všude.
Berliner Dom, snad skoro jediný se nezměnil. Stojí tam ve své kráse a mohutnosti už víc než 100 let. Dovnitř jsme se ale bohužel nedostali.
Zde se setkáváme s prvními jeřáby na Museuminsel. Velká část je přestavěná a ze starobylých budov dělají takovéto napůl paneláky!! A to skleněné vepředu vypadá děsně. Vůbec se to mezi ostatní starodávné domy, které jsou naproti a vedle, nehodí.
Zastavili jsme se na nedělním trhu za mostem u Sprévy. Měli tam spoustu věcí s kočkama. Vzpomněli jsme si na Paříž.
Berliner Dom s Fersnehturm. Mlha se pomalu zvedla.
Socha Humboldta u Humboldtovy univerzity, ta se taky za ty tři roky vůbec nezměnila. Inu sochy stárnou pomaleji. :)
S bráchou u Brandenburger Tor. Vzadu za námi připravují nějaký meditační dýchánek. Nedokážu si představit uprostřed toho ruchu a v té zimě meditovat..
U Brandenburger Tor jsme našli několi panelů o 2. světové válce. Pořád se tu ta válka společně s časy DDR a BRD připomíná. A to je dobře!
V obchodech se suvenýry letí trabanti v životní velikosti. Ty asi ale nejsou na prodej. Škoda..
Památník dětem, které byly deportované do koncentrančích táborů za 2. světové války.
Docela realistický výjev, toho jsem před třemi lety ani nevšimnula.
Reichstag, brácha z něj byl nadšen. Prý u něj bojoval.(v nějaké počítačové hře)
Brácha nemá rád selfie. =)
A nakonec jsme došli k Holocaust-Mahnmal, k obrovskému památníku obětem holokaustu. Přesně 2700 nestejně vysokých kamenných kvádrů tam takto leží na zemi. My jsme si na jeden sednuli, protože nás bolely nohy. Dívali jsme se přitom na hlídačku, která okřikovala neustále lidi stoupající si na ty kvádry. Sezení bylo naštěstí ještě dovoleno.
Pak jsme se vydali to velké bludiště prozkoumat. I zde se nic za poslední tři roky nezměnilo. Tedy kromě té hlídačky. Dříve památník osobní stráž neměl. Proč jsou ty kvádry nerovně vysoké? Napadlo mě, že ty vysoké kvádry mají symbolizovat stísněnost Židů v koncentračních táborech, ve vlacích, v ghettech.
Jde na mě taková tíseň, když se tudy procházím.
Pak jsme se po dlouhém bloudění dopravili na Ostbahnhof. Co by kamenem dohodil se nachází tzv. East Side Gallery. Nemile mě překvapily čárance a nové nasprejované nápisy na spoustě obrázcích. Nějací vandalové je poničili. Původní dílo tak častokrát rozeznáte jen steží, nebo vám tam ty přidané čárance celkový dojem dost kazí.
Přiznám se, že se mi East Side Gallery líbila před třemi lety víc. Našla jsem snad jen jeden obraz, který zůstal celkem zachovalý. Je to tento. Opět z něho mám stísněný, depresivní pocit.
My tři (čtyři) s trabantem, jedním z nejznámějších symbolů DDR.
řeka Spree
Na konci East Side Gallery jsem potkala polonahého zpívajícího koně.;)
Berlín se hodně změnil. Četla jsem si své nadšené poznámky ze své první cesty a nevěřím vlastním očím. Na druhou stranu je fakt, že se mi tehdá líbila i místa, která jsme tuto neděli opominuli. Ale stejně nechápu, jak jsem dřív mohla chtít v Berlíně žít. Ne, Magdeburg se mi líbí určitě mnohem víc. Povím vám, co se mi teď na Berlíně nelíbilo.
-To, že všechno přestavují, Unter den Linden je celá rozkopaná a ohrazená. Všude vidíte jeřáby, které kazí skoro kterýkoliv pohled na budovy. Ať se podíváte kamkoliv, skoro všude je jeřáb!
- Centrum Berlína nedisponuje moc McDonaldy a protože to je nejlevnější varianta, jak se občerstvit a zároveň ohřát, vydali jsme se po stopách Mc Donald´s. To u nás v ČR vidíte nápisy a reklamy i třeba 5, 10 kilometrů před samotnou restaurací.
- To, že nikde není WC. Dokonce ani v McDonaldu ho neměli. V restauracích měli přeplněno a z obchodů nás vyhnali. Nezbývalo než risknout blízký parčík a doufat, že zrovna nikdo nepůjde. Bylo to trapné, ale co má člověk jiného dělat?
-To, že nikde nejsou lavičky. A když už se nějaká najde, je kovová a děsně studí.
-Památky a zajímavá místa jsou docela daleko, člověk se hodně nachodí. Mně tento aspekt ale ta nevadil, spíš mamce a bráchovi. Nejsou zvyklí chodit.
- Děsně drahá doprava v MHD.
- Poškozená East Side Gallery, počmáraný památník a okolní desky památníku Marx-Engels-Forum.
- Nepřehledné nádraží, nepřehledné metro. Ztratili jsme se tam hned několikrát. Dokonce i samotní Berlíňané se v něm moc nevyznají. Byli jsme v šoku, když jsme objevili v posledním patře nákupního centra vlakové nádraží. Zažili jsme takovou bezmoc, když jsme netušili kudy kam. U-Bahn a S-Bahn jsou tu nehorázně komplikované. Hledáním jsme ztratili spoustu času.
- V centru kolem Fersehturm je spousta obchodů s oblečením, ale žádná pořádná hospoda, kam by si člověk mohl sednout.
- Nikde jsem nenašla schránku. A to jsem obíhala Alexanderplatz asi třikrát. Posílali mě od čerta k ďáblu a nakonec jsem to vzdala. Svěřila jsem pohledy chlapíkovi v šatně v infocentru. Prý je pošle. Tak jsem zvědavá, jestli dorazí.
Abych ale jenom nejmenovala negativa, všichni jsme si spravili náladu návštěvou obchodu Primark. Ačkoliv byla neděle, tento obchod měl od 13 do 18 otevřeno, a tak jsme do něj nakoukli. Pár kousků oblečení nás tak uchvátilo, že jsme si je odnesli domů. Mně se tam moc líbily boty. Potřebovala bych je jako sůl. Jenže neměli moji velikosti. :( Naštěstí s oblečením takový problém nemám. Přinesla jsem si dvoje legíny a jeden top se srdíčkama.
S Andreasem jsme se ve vlaku v pohodě našli. Cesta trvala skoro 2 hodiny. Když jsme přijeli domů, hned po jídle jsme šli spát. Byli jsme všichni tááák unavení.
P.S. A z mamky se tady v Německu stal leopard. ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat