středa 1. října 2014

První postřehy

       Dneska zvolňuji. Dávám si pauzu od všeho lítání a relaxuju. Dopoledne jsem si byla na univerzitě vyzvednout svůj Studentenausweis, ale ještě není hotový.  :-( Snad zítra. Bez něho nemám totiž přístup nikam. Chtěla bych si zaregistrovat tělocvik a taky jazykový kurz, ale obávám se, že asi bude většina předmětů už obsazena. Registrace totiž začala už v pondělí. No uvidíme. Třeba se ještě něco zajímavého najde. Taky jsem se byla dnes podívat v knihovně a načerpala tam první inspiraci. Mám trošku sklony porovnávat všechno s univerzitou v Umeå, ale snad se toho zbavím. Knihovna je určitě menší než ta ve Švédsku, ale je pěkná, moderní a myslím, že co se německé literatury týče, dobře zásobená. Dlouho jsem se jí procházela a žasla nad dlouhými řadami spisů některých autorů. Nedokážu si představit, že bych toho v životě tolik taky někdy napsala. Chce to mít asi správnou slinu na psaní. Už se těším, až si budu moci půjčit nějakou knížku.

Napíšu sem několik věcí, kterých jsem si za ty první dny stačila všimnout.
- Na naší univerzitě a i na Hochschule, u které bydlím, převažují hlavně technické obory a skoro každý, koho se zeptám, co studuje, mi odpoví, že stavební inženýrství, strojírenství apod. Takže už se těším, až poznám někoho, kdo se taky zabývá jazyky. Ještě jsem neměla to štěstí.
- Nejvíce zahraňáků tu pochází určitě z Indie. Pak je tu taky hodně Rusů, Asiatů, docela i Afričanů, ale nikoho z evropských zemí jako Francie, Holandsko, Maďarsko, Polsko, Španělsko, apod. jsem tu zatím vůbec nepotkala.
- Každý student musí povinně zaplatit za každý semestr poplatek. Je to docela vysoká částka cca 93 euro. Když ale pak získáte svůj studentský účet a kartu, máte na celý semestr dopravu po Magdeburgu zdarma. Což mě zas tak nepálí, ale aspoň můžu někdy večer využít MHD a nejezdit na kole potmě. A v zimě při velkých vánících se určitě taky ráda svezu. :)
- V supermarketu tu nemají nákupní košíky. Jen veliké vozíky. Poprvé, když jsem šla nakupovat, jsem ty košíky marně hledala. Nějaký člověk ho totiž nosil. Pak mi zůstal rozum stát nad tím, že lidi si tu normálně dávají nezaplacené zboží do své tašky a nikomu to nevadí. Asi tu prodavači všem věří, že nikdo nic neukradne.
- V supermarketu po košících ani stopa, ale zato v knihovně si to štráduje s modrým košíkem kdekdo.
A dnes jsem zjistila, že je to tak trochu povinné. Dovnitř do knihovny si totiž nesmíte vzít ani malou kabelku. Místo toho si nezbytné věci musíte vzít do ruky a nebo.. ou jéé do modrého košíku. :-/ Vtipný je, že jsem potkala už i několik lidí s nákupním košíkem na ulici. Prostě nový módní doplněk. Nemůžu si pomoct, ale mně to připadá trapný. ;-) Vím, že se tomu budu muset ale taky podvolit.. tedy jen v té knihovně, doufam.
- Jídlo je tu v supermarketu poměrně levné, ceny se podle mého názoru blíží docela i těm českým.
- Mají tu lacinou čokoládu, dokonce o dost lacinější než u nás v ČR.=)
- Ve spoustě obchodů už mají vánoční zboží a vánoční výzdobu... na konci září!! Tak brzkou přípravu na Vánoce jsem ještě nikdy neviděla.
- Bohužel se tu ne všude dá platit VISA kartou, musím to zkusit ještě tady v nejbližším supermarketu, ale v některých obchodech mi ji už bohužel odmítli.
- Asi si budu muset  zopakovat dopravní předpisy pro cyklisty. Občas totiž nevím, kdy mám přednost a kdy má přednost ten druhý apod.. Je to divný, protože ne úplně všude jsou cyklostezky, a tak nevím jestli jsou souhrnná pravidla pro kola jako taková, nebo pro kola na cyklostezkách a zvlášť pro kola nacházející se na vozovce. Když třeba přejíždím na semaforu, platí pro mě stejná světla jako pro chodce, ale ne všude jsou světla.. Třeba kruhový objezd jsem musela objet poctivě podle šipek celý kolem dokola.. kdežto jako chodec bych si to samozřejmě zkrátila a šla v protisměru.. Kdo jste cyklista, poradíte? :-)
- Ačkoliv je tu samozřejmě hodně lidí z dalekých zemí a německy moc neumí, připadá mi, že hlavním jazykem je tu němčina. Docela hodně cizinců ji aspoň trochu ovládá. Například uvítání na univerzitě bylo dvojjazyčné, předpokládalo se, že nejméně půlka z nás německy umí. A ten, kdo neumí, se to musí povinně aspoň trochu naučit. Od toho tu jsou na začátku semestru intenzivní kurzy. Němčinu tu lejou prostě do každého a asi je to potřeba.


                Na prvním včerejším setkání s dalšími erasmáky  jsem si připadala jako jedna z nejstarších. Skoro každý, koho jsem se zeptala, studuje bakaláře. Jsem ale strašně ráda, že jsem se včera dokopala na tu salsa párty zajít. Potřebovala jsem si už s někým popovídat. Salsu jsem bohužel netancovala. :-( Bylo nás tam tolik, že půlku lidí poslali sednout, že prý nás zavolají za půl hodiny. Ale čas plynul a nikdo nevolal. A tak jsme si aspoň při zvuku salsa hudby a "ein, zwei, drei" povídali.
                Seznámila jsem si s Ruskou Natašou. Právě u ní jsem si zapamatovala jako u jediné jméno. Další jména byla pro mě nezapamatovatelná. Aspoň na první setkání. :-) S Natašou z Jekatěrimburgu jsem mluvila německy. Pak jsem poznala jednoho kluka z Japonska z Ósaky, jednoho Taiwance z Taipei, kluka a holku z Mexika a Kanaďanku, která bydlí asi 4 hodiny busem od Calgary. S těmi všemi jsem se bavila v angličtině. Tradičně mi připadali nejsympatičtější Asiati. Ti jsou jako všude asi velmi přátelští. K pití jsem si dala nápoj Alster, což mělo být pivo namíchané se Spritem. Nebylo to špatné.
Cestou zpátky jsem šla kousek s Kanaďankou. Bavila se celkem rezervovaně, přemýšlela jsem, co by ji tak mohlo zajímat. Bohužel mi říkala, že si nedala žádný tělocvik, že vůbec není sportovní typ. Tak jsme se začaly bavit o Mekáči. :-D
           Při hovoru s Kanaďankou jsem se hodně styděla za svoji angličtinu. Nebyla jsem si občas jistá, jak se co řekne..snad se moc nepoděsila. Když mluvím s někým, kdo nemá angličtinu jako svůj rodný jazyk, je to v pohodě, ale když slyším angličtinu od rodilého mluvčího, nejraději bych se při rozhovoru s ním zahrabala do písku. :-//// S němčinou je to tu taky divný. Občas se mi stává, že mně na veřejných místech(obchod apod.) lidi odpovídají anglicky. To mám tak strašnou němčinu, že raději přejdou do angličtiny? Myslí si, že angličtinu ovládám líp? To těžko.. Nebo prostě jen slyší moji českou němčinu.. takovou, jak jsme se ji učili ve škole, zjistí, že jsem cizinec a cizinec= angličtina.. tak proto přepnou do jiného jazyka? Kdo ví.. Možná budu muset uplatnit to, co fungovalo ve Švédsku. "Nein, ich verstehe nicht Englisch. Ich spreche nur Deutsch."


            Vím, že některým svým blízkým jsem psala, že tu máme sluníčko. A přitom sem dávám fotky s mraky. Včera se to tu nějak pokazilo, ale nebojte, sluníčkové fotky taky budou. Chci v těch článcích mít ale aspoň trochu nějakou chronologii, tak sem nejdříve dávám fotky ze včerejška.
                Tento most jsem objevila při včerejší cestě do města. Měla jsem namířeno navštívit pár bazarů s nábytkem a domácmi potřebami. Nechtělo se mi jet obvyklou cestou, asi by byla i delší, a tak jsem to vzala přes řeku, džunglí, šterkem.. prostě zadem. Nakonec jsem se napojila na Herrenkrugbrücke.



 Magdeburg má hned několik mostů a jeden je hezčí než druhý. Když přes ně přejíždím, často myslím na Budapešť.


 Na tomto mostě visí několik zámečků, které sem připnuly zamilované páry. Vypadá to, že se tato tradice ujala i tady.


 Jak ale sami vidíte, zámečkový most je teprve v plenkách. Místa na zámky je tu ještě na několik let do budoucna. Ne jako v Paříži..


Je možné, aby myšlenky, které máte zrovna v hlavě, předcházely realitu? Asi ano. Jinak si nedokážu vysvětlit tohle: Jedu na kole do města a hlavou mi co chvíli něco probleskne, 95 procent pozornosti se ale soustředím(snažím soustředit) na chodník a na vozovku. Těch zbývajících 5 procent mi zrovna zaběhne k mamce a k její návštěvě tady v Magdeburgu. Přijede mě sem s bráchou navštívit. Říkám si, kam je uložím, co tu budou jíst a pít.. a že tu nemám ani kafe, jen čaj. Aspoň, že jsem našla tu rychlovarnou konvici.. Neuplyne ani 10 minut a já cítím kafe. Je to možné? Ta vůně je stále silnější a silnější. Až se najednou otočím a zrovna projíždím kolem obrovské továrny na zpracování kávy! Vůně se line z otevřených oken ven do ulic. Prohlížím si malby na zdi té továrny. Je na nich zobrazena sklizeň i zpracování kávy od začátku snad po zabalení do sáčku. Je to náhoda, nebo ucítil můj mozek kávu daleko dřív než můj nos?




 Takto jsem vyfotila most při zpáteční cestě. Je po dešti a sluneční paprsky se krásně odráží na hladině Labe.








2 komentáře:

  1. Co by účastník silničního provozu kategorie "muší váha", navíc bez klaksonu a vnějšího brnění, šance na výhru při přetahované s těžšími účastníky moc velká není, takž taktické přednost, i když nemusíš, neuškodí. A pravidly si hlavu nelámej, řiď se selským rozumem :))))). No, to jsem si pak zpětně uvědomil, že jsem ti zapomněl přibalit blinkačku. Tož to entschuldigen, bitte :). A to všechno pod těmi mosty je Elbe? Na fotkách do dělá dojem takového úzkého potůčku...... Měj se fajn a zdarky do polabí :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za rady. :) Jinak ano, to pod mostem je Labe. Mají tu občas za sebou hned mostů několik. Ona se ta řeka různě rozdvojuje a občas tu jsou i takové zátoky(slepá ramena). Mrkni na mapu.

      Vymazat