středa 8. října 2014

Noví lidé, nová místa

Zdravím!
Krátký report z posledních dní:

Poprvé jsem tu byla v pondělí na swingu. Ano, taky se tu tancuje. Byla to pro mě skoro detektivní práce najít nějakou informaci o zdejším lindy-hopu, ale pomohl mi v tom facebook. Přišla jsem o trochu dřív, takže jsem musela čekat, než se večer trochu rozjede a než přijde více lidí, ale pak to stálo fakt za to! Zatančila jsem si fakt báječně a ještě se něco nového naučila. Tancují to eight count a nějaké kroky občas vynechávají, když je hudba rychlá, nebo je dělají na místě. Poznala jsem kluka z Mexika, s kterým se mi tancovalo asi nejlíp, pak vysokánského Klause a menšího chlapíka, který to má asi celé na starosti. Jména ostatních si nepamatuju, ale vím, že jsem nejméně s osmi lidmi tancovala. Prý sem občas zajde i nějaký učitel swingu, taky se tu konají občas workshopy společně s lipskou skupinou swingařů. No a dokonce je tu ve skupině i jedna Češka. To pondělí na swingu nebyla, ale prý normálně chodí. Už se těším na další pondělí! :)

Včera tu pršelo a foukal dost silný vítr. Měli jsme mít prohlídku města s průvodci. Nakonec se konala a zrovna v tu dobu tolik nepršelo. Měli jsme prostě štěstí. Moc jsem ale při tom zamračenu nefotila, snad příště. Celý okruh trval asi 90 minut. Průvodce vyprávěl zajímavě, asi nejvíc mě zaujala Hundertwasserova budova Die Grüne Zitadelle. Povídala jsem si s Japonkou Ajakou a jednou dívkou z Polska. Občas do toho výkladu jezdily auta a tramvaje, takže nebyl moc slyšet, ale tak 70 procent jsem si vyslechla. Byla jsem v německé skupině. Další zbylé dvě skupiny měly výklad v angličtině. Potkala jsem také Míšu z Česka. Prý tu bude studovat celé tři roky. Chodila u nás v ČR na německé gymnázium, takže pro ni nebyl problém dostat se i na německou univerzitu. Poznala mě prý podle placek na baťohu. Ty tam ale nemam záměrně. :)
 Na konci jsme šli do kostela(nebo spíš kláštera) jménem Kloster Unser Lieben Frauen, kde jsme si poslechli překrásnou hudbu na varhany, které mají 9000 píšťal. Nejvíc mě asi uchvátila Bachova Toccata a fuga. Nikdy jsem ji neslyšela naživo. Měla jsem z ní husí kůži. Varhany měly obrovský rozsah, občas mi zvukem připomínaly flétnu, občas hromy při bouřce. :) Na konec pro nás studenti z IKUSu připravili v kavárně malé pohoštění- máslový preclík a džus. Sedla jsem si do skupiny k Japoncům a k jedné dívce  z Rumunska. Byl to pro nás zahraňáky báječný zážitek, děkujeme moc!

Náš průvodce.


Magdeburger Dom



Die Grüne Zitadelle 


Jeden pokoj tu má prý sám pro sebe vyhrazený i strom!

  

Sehnala jsem další matraci i věci k  ní. Vypadá to tu trochu jak v čajovně. :) Budu ji používat jako gauč a zároveň na ní přespí návštěvy. Takže můžete určitě přijet.

Spravila jsem sušák na oblečení. A stačil mi k tomu jen obyčejný provázek! 

Navštívila jsem menzu. Dala jsem si boršč a vůbec mě nezklamal. Porce byla veliká a zasytila mě na dalších 6 hodin. Cenově je to tu určitě výhodnější než ve švédské menze. Občas tam zajdu, abych si spravila chuť.

V pondělí jsem byla na krátké procházce hledat keš, ale nenašla jsem ji. Mám za to, že jsem našla úkryt, ale keš asi někdo ukradl. Přesto nelituju. Bylo to fakt tajemné místo. V této oblasti, kde bydlím, totiž stála kasárna a ve druhé světové válce tu cvičili vojáky Wehrmachtu. Ty budovy samozřejmě už nestojí, částečně tu místo nich vystavili Technische Hochschule, ale pořád tu je sem tam vidět betonový základ a velké plácky zarůstající trávou. Přesně tam mezi roštím někde uprostřed Exerzierplatz by měla být schovaná ta keš. Třeba ji ještě najdu..

Strom jako z nějakého fantasy příběhu. Široko daleko takový nenajdete. U něj měla být tak keš.




Sluníčko prosvítalo mezi kmeny.

Bývalé cvičiště.



Zajímavé místo, z kterého mi jde trochu mráz po zádech. Prý tam občas potkáte divoké prase. Jinak nikde ani živáčka.

Žádné komentáře:

Okomentovat