A zase to jídlo

                Tento článek bude opět trochu žrádelní. Dneska je to přesně týden, co jsme měli v IKUSU takovou akci- společné vaření s dalšími Erasmáky. Nakonec nás přišlo jen deset. Normálně to prý trvá uvařit všechno tři hodiny, ale my byli rychlejší, protože nás přišlo míň. Jedna slečna nám všem velila a bylo vidět, že má vaření v krvi. Rozdělili jsme se na menší skupinky. Každá měla svůj úkol. Já byla s Ayakou u zeleniny a u brambor. Měly jsme nakrájet zeleninu, oloupat brambory, po uvaření je rozšťouchat a udělat bramborovu kaši. A taky jsme asistovaly u přípravy sýrové omáčky. Po rozkrojení cibule jsem si uvědomila, že jsem si vybrala tu nejméně vhodnou činnost, protože se mi spustily slzy jak hrachy. Ale statečně jsem ji všechnu nakrájela a  ani jsem se tou velkou kudlou neřízla. Potřebuju trénovat na léto.
          Po uvaření brambor jsme je s Ayakou přendavaly do speciálního mačkáku, který když se pevně stiskne, vyrobí z brambor malé hádky. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Pak jsme přilily mléko a přidaly máslo, koření a sůl a ručně to míchaly. Šlo to o dost líp než kdybyste měli brambory jen tak amatérsky rozmačkané. Poprvé jsem viděla, jak se vyrábí od začátku až do konce omáčka. Nevím, jak dlouho si to budu pamatovat, ale chtěla bych to umět už napořád. Určitě tam byl česnek, cibule, tuk, mouka, vývar ze zeleniny, mléko, sůl a sýr. Bohužel tam ty věci dávala naše šéfkuchařka od oka, tak nevím, jestli by to mělo aspoň podobnou chuť. V dalších skupinkách se vyráběl štrůdl a kluci si vzali na starost naklepávání řízků. Foto není ostré, inu můj foťák v mobilu se zas vyznamenal, ale určitě je poznat, že tam je řízek, brkaše, zelenina a sýrová omáčka. Tu jsem si ještě společně s kaší přidala. Moc mi chutnala.

A jako dezert se podával onen štrůdl se šlehačkou. Přežila jsem i to, že měl rozinky. Upekly se hned tři nohavice. Mňam, doteď mam tu chuť na jazyku. 

Na rozloučenou jsme každý dostal recept na Schnitzel, kaši, štrůdl i omáčku. Doma v ČR ho třeba někdy zkusím. Tady asi ne, protože ten recept je pro víc lidí.

I tak jsem ten den nechtěla vynechat zumbu. A tak jsem šla na tancování s plným žaludkem. Nebylo to úplně ideální, ale po hodině mi trochu slehlo. A na zumbě jsme měli novou cvičitelku, která přinesla nové písničky, tak jsem ráda, že jsem ji nezmeškala.

Tady jsou další jídla, která mi poslední dobou velmi chutnala, nebo která jsem zkusila poprvé. Do menzy už dávno nechodím, vařím si doma. Toto je mleté maso s cibulí a šťouchanými bramborami. Poprvé jsem si zkusila udělat mlété a byla jsem překvapná, jak dobře to chutnalo. Ani koření jsem nemusela přidávat, už tam bylo.

Původně to měly být bramborové placky, ale nakonec dostaly chuť bramboráku. Skoro jako ty, co dělávala babička. Jen jí se povedly vždycky mnohem větší.

Toto je ono mýdlo, které jsme si udělaly s Ayakou. Nevypadá to moc vábně. Chuťově je to hodně sladké a to bílé, co nevidíte, ale co tam je, chutnalo jak žvejkačka. Naslano bych si to příště dala, ale ve sladkém  fazolovém nálevu už prosím né.

Plněné knedlíky jsem tu nikde neviděla, ale mně chutnají i ty neplněné. Příprava je hračička a můžete si na ně dát cokoliv chcete. Po těch se můžu utlouct. :-P

Wurst. Poslední dobou mám čím dál tím větší chuť na maso a nevím proč. Tyhle wursty byly docela veliké a chytly takovou divnou barvu. Možná kdyby se opekly na ohni, to by bylo ončo. Ale chutnaly, to ano. Špagety s řepou se k tomu kupodivu náramně hodily.

A má srdcovka- Maultaschen. Těsto plněné špenátem a masem. Nebýt kamarádky, nikdy bych na ně asi nepřišla. Hned jsem si je zamilovala. Můžete je udělat hned na několik způsobů. S vajíčkem jsou prý nejlepší.

Jestli to tak půjde dál, bude ze mě kulička a až přijedu, tak mě nepoznáte. Chjo, přála bych si neztloustnout, ale vydržte to, když tu máte takové báječné specialitky, které můžete různě kombinovat a nikdo vám do toho nemluví, jak to máte dělat.