neděle 15. února 2015

Zpátky do minulé soboty

Díky, DÍKY za dnešní den. Byl moc fajn a po dlouhé době se mi ani jednou dnes po domově nezastesklo. Jsem táááák unavená a vážím si toho, že mám teď hlavu čistou a bolavé nohy. :-) O dnešku ale budu vyprávět jindy.

Mockrát jsem si během tohoto týdne vzpomněla na svou poslední návštěvu a občas jsem se vracela v myšlenkách do toho předchozího a přemýšlela, co jsme v tu dobu vždycky s Marťou podnikaly.  Přináším tedy fotky z druhého dne, z minulé soboty, kdy jsem Martině ukázala Elbauenpark a centrum města. Infocentrum jsme stihly jen tak tak, a to mělo zavírat až za hodinu. V Johanniskirche se konal soukromý koncert, takže nás tam nepustili a katedrálu nám doslova zavřeli před nosem. Takže jsme měly celkem veliký pech. :( Aspoň tedy že jsem vychytaly to dopoledne v Elbauenparku.

Obě jsme si tam našly nového kluka.



Házel po nás očka už od vchodu, a tak mu ani jedna z nás neodolala. ;-)


Takové lanové mosty jsou na Zélandu. Co na tom, že tenhle je jejich o dost menší mladší  bráška.


nejvyšší hora Magdbeurgu byla pokořena dvěma Češkami 7.2. 2015 v 11:24 hod. místního času


Po slanění nás dole čekali daňci a daňčice různých barev a velikostí.


A mně se strašně líbily jejich ocásky. :-P


Na chvíli jsme se zkusily zarámovat.


To nejlepší přišlo ale na konec. Je fajn, že Schmetterlingshaus leží až na druhé straně parku, takže když při procházce stačíte pořádně vymrznout, můžete se zahřívat aspoň celou dobu myšlenkou, že vás v motýlím domě čekají tropy. Zde jsem záměrně nedala ani jednoho motýla. Motýli tu už měli možnost představit se, a ted přichází na řadu další havěť. Žasla jsem nad těmi živočichy vpravo nahoře. Martina mi říkala, že chovala doma strašilky. Toto ale asi strašilky nejsou, nebo tu mají nějaké speciální druhy. Když jsem šla kolem jejich klece poprvé, přehlédla jsem je. Považovala jsem je za listí. Čím častěji do Schmetterlingshausu chodím, tím víc si všímám i jiných zvířat než motýlů.



A to samé platí i o městě. Třeba tato socha Rolanda mi připadala dosud jako neviditelná. Až s Martinou jsem si uvědomila, že tu stojí. A není úplně malá. Možná se ztratila v tom vánočním shonu, kdy probíhaly na Alter Markt trhy. Hodně podobná stojí v Brémách. Proč taky ten magdeburský není v UNESCU? No jo, je hoch ještě asi moc mladý. Vždyť spatřil světlo světa teprve před desíti lety!


To samé platí o soše Otty von Guericke. Věděla jsem, že tu stojí, ale ještě jsem u ní nebyla nikdy tak blízko. Právě po něm se jmenuje univerzita, na které jsem tu půl roku studovala a na které vlastně ještě pár týdnů budu studovat.


A na závěr mňamy mňam. C=:-)
Martina mi tu ukázala spoustu dobrých jídel. Má v tom zkušenosti, protože strávila celé léto jako au-pair u jedné rodiny v Německu. A tak ví, co je tu chutné a co u nás v ČR nemáme. Večer jsme si udělaly Schwäbische Maultaschen. Opekly jsme je na pánvi s vajíčkama. Pak už se můžou konzumovat. Mně chutnaly ale i za studena. Daly jsme si k nim trochu kečupu. To byla dobrota!


Martina má ráda kromě Maultaschen ještě preclíky. Ty mě ani nenapadlo nikdy koupit. Občas ale nejsou k dostaní, a tak se místo nich vezmou maličké hnědé housky, které prý taky chutnají preclíkově. Mně na nich trochu vadila ta sůl. Naštěstí se dala seškrábat. Už týden jsem neměla Maultaschen a mám na ně zase chuť. Škoda, že je mají jen v Kauflandu. Asi se tam zas budu muset brzy podívat.  ;)

2 komentáře:

  1. Ty 4 dny utekly ták rychle. To už je týden, co jsem tam byla za Tebou?? Hrůza, jak ten čas letí.
    Aničko, už jsi vyřešila záhadu, jak sundat tu kešku? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem dostala tip, jak to provést, ale počkám raději, až budu mít mužskou asistenci. Abych měla případně někoho, kdo by mě mohl dole chytat. ;)

      Vymazat