S Marťou v Braunschweigu

        Po náročné zkoušce a úvodním psaní seminárky jsem tu měla od čtvrtka do neděle velké zpestření. Navštívila mě Martina z Třebíče. Její přítomnost mě tu moc povzbudila, zažily jsme spolu spoustu úsměvných okamžiků a hlavně se nám skoro pusy nezastavily. :-) Což připočítám i svému absťáku po mluvení. A s Marťou se toho dalo napovídat! Probraly jsme všechna možná témata. Dosud jsme se vídaly především ve škole a tohle byla naše první větší akce. Překvapilo mě, že jsme si tak rozuměly. Klíďo bych s ní podnikla v budoucnu zas nějaké cestování. :-)
       Jelikož Marťa tolik necestuje, všechno tu pro ni bylo nové a cizokrajné. Teda kromě jídla. :-D Líbilo se mi její nadšení při poznávání Německa! Všechno si tu pěkně zdokumentovala. Udělaly jsme společně spoustu fotek a krásně jsme se při tom vyblbly.

             V pátek jsme spolu jely do Braunschweigu. Náš řidič přes spolujízdu na poslední chvíli píchnul u benzínky kolo, a tak jsme jely autobusem Meinfernbus. Pupkatí řidiči nesměli chybět. Shodly jsme se na tom, že k Meinfernbus prostě kulatí řidiči s pořádným bříškem patří. Když jsou vyzáblí, není to obvykle náš řidič. Sluníčko nám svítilo po celý den a pěkně mrzlo. Bohužel jsme cestou tam i zpět musely přetrpět povinnou půlhodinovou pauzu na benzínce. Bohužel ta pauza řidičům vyšla právě mezi Magdeburgem a Braunschweigem. Ale vůbec jsme se nenudily. Pořád bylo co zkoumat.
         Centrum jsme chvilku hledaly, ale nakonec jsme podle přibývajích lidí odhadly správný směr. Jako první nás zaujala socha G.E. Lessinga, který tu v Braunschweigu zemřel.

Gewandhaus v Braunschweigu. Prý sloužil jako základna různých obchodníků a překupníků. Vzpomněla jsem si na Gewandhaus v Lipsku. Ten vypadal hodně jinak. Moderně. A sloužil jako koncertní sál. Ten braunschweigský se mi líbí mnohem víc, protože má starobylý nádech.

Kohlmarkt-Brunnen

                Náš první cíl bylo najít infocentrum. I to se zdálo zpočátku jako nelehký úkol. Nemohly jsme najít Dom. Bohužel jak je tu všechno ploché, nevidíte odnikud žádnou věž přes ty domu. Všechno stojí v jedné rovině. Nakonec nám poradila jedna paní u Altstadtrathaus. Vzaly jsme si v infocentru mapku a papírového průvodce a jako první zamířily k Domu.

To je Braunschweiger Dom. Česky jsem si teď našla, že se jmenuje Katedrála svatého Blažeje v Brunšviku. Ten název slyším poprvé.

Interiér byl decentně zdobený, takže bylo hned jasné, že se bude jednat o protestanskou církev.

Na jedné věži měli sluneční hodiny. Čas bych tedy podle toho asi dokázala určit, ale jak se zjišťuje, jestli je Herbst, Sommer a  leden, únor, březen atd., to fakt nevím.

I lavičky se tu usmívají. :-)

Braunschweigu se přezdívá často Löwenstadt(lví město) podle Heinricha der Löwe, který se zasloužil o rozvoj města. Proto ta lví socha uprostřed. Díky němu se stalo toto město silnou a vlivnou metropolí a ve 13. století vstoupilo do Hansy. Za lvem je vidět Burg Dankwerode. Zvláštní, člověk by řekl, že hrad bude někde na kopci a dál od centra a tady ho máte přímo u katedrály.

Toto je něco nevídaného. Säule der 2000 Jahre Christentum je dílo jednoho německého umělce. Zhotovil ho v roce 2006. Sloup zobrazuje spoustu scén, jak se vyvíjelo křesťanství v různých dobách. Já jsem tam poznala jen ukřižování Ježíše, ale po zběžném přečetní letáčku nás překvapila hlavně vrchní část sloupu.

Kostlivci tvořili skoro celou spodní část sloupu.

Horní část symbolizovala křesťanství, islám a judaismus. Tak mě napadá, patří islám a judaismus pod křesťanství? Myslela jsem si, že to jsou jiná náboženství. Judaismus má s křesťanstvím hodně společného, když z něho vyšlo, ale ten islám mi tam nějak nesedí. 

Tento výjev má připomínat útoky v USA 11. září 2001. A co ty měly s křesťanstvím společného? 

Pak jsme vyšplhaly na věž Neues Rathaus. Úplnou náhodičkou jsme vlezly dovnitř a oni nás nahoru v pohodě pustili a vůbec nic se neplatilo. Nahoře se citelně ochladilo. Výhled jsme měly díky nebi bez mráčků do daleka. Výstup nahoru ani nebyl moc náročný.

Po kopci ani památka. Braunschweig má spoustu kostelů. Ani jsme se ke všem v centru nedostaly. Tady máme v popředí Dom. Poprosila jsem jednu slečnu, aby nás vyfotila. Dala se s námi pak do řeči. Měly jsme tak možnost procvičit si němčinu. Taky tu byla na výletě, ale zůstavala i přes víkend. Na věži jsou dobré rozhovory. Už jsem se takhle dala do řeči s jedním chlapíkem v Köln am Rhein.:-) Lidi si jsou nahoře nějak blíž.

S Marťou :-))

Pauza na kafe a na oběd byla nutná. Chtěly jsme se zašít v Mekáči, ale nemohly jsme ho najít. Klasika. Připomnělo mi to Berlín. Nakonec jsme zapluly do Starbucksu, kde měli pohodlná křesílka. Jen to kafe prý mělo mizernou chuť, říkala Marťa.

společná fotka s Quadrigou

Tato budova mě zklamala. Podle mapy se má jednat o Schlossmuseum Braunschweig. Jenže když jste vešli dovnitř, ocitli jste se v obrovském nákupním centru se stovkou obchodů a pěti patry. My chtěly nahoru k té Quadrize. Vyjely jsme až do posledního podlaží, ale dostaly jsme se jen na parkoviště. :-/ A tak nás čekala cesta po několika eskalátorech zas dolů. Aspoň jsme si koupily v jednom obchodě pohledy. Marně jsme hledaly vstup do Quadrigy. Po levé straně zvenku bylo ono muzeum, kde jsem se zeptala na zpřístupnění vyhlídky. Paní nás nasměrovala k skoro neviditelným dvěřím na pravé straně budovy. Člověk by si jich tedy skoro nevšimnul a přešel by je. Nakonec jsme nahoru nešly, protože za 20 minut zavírali a platilo se dole u výtahu vstupné. Věřili byste, že se v tak pěkném domě ukrývá nákupní centrum? Nevím, jestli se mám radovat, že to tak dobře skryli, nebo jestli mám být znechucená tím, že tu budovu nevyužili užitečněji.

Bláznivý Ri-zzi Haus, který mi svou pestrostí a křivostí připomínal Hundertwassera. Tento barák je ale dílem amerického umělce Jamese Rizziho. Dovnitř se nedostanete, protože se tam nachází soukromé kancelářské prostory. 

Tyto dvě fotky se mi do koláže ne a ne vejít, protože jedna je na výšku a druhá na šířku. I tak je sem dávám v obou provedeních. U fotky s Martinou mi připadá, že ten dům hází svítící barvy jak zvýrazňovač.

křivá vokna, rozesmáté, pusy, mega srdíčka a ftipná kachna sedící na ukazováčku... prostě mix všeho možného;)

Za Ri-zzi Hausem jsme objevily úžasnou čtvrť Magniviertel. Magnikirche už byl zavřený. Procházely jsme se kolem a porovnávaly domečky s dřevěnou a cihlovou fasádou. Některé mi připomínaly domy v Anglii. U těch bílohnědých jsem si zas vzpomněla na naše české roubenky na horách. Tam jsou ale pruhy jen vodorovně, nebo i jinak?

Pár detailů z Magniviertel, které se podařilo Martině krásně zachytit. Zjistila, že ji baví fotit domovní dveře. A tak si založila novou sbírku- fotky všemožných dveří. Jsem zvědavá, jak rychle se bude její sbírka rozšiřovat. Dveří přeci na světě existuje... to musí být snad nesplnitelný cíl mít všechny dveře světa.

Z Magniviertel jsme se vydaly zpět na nádraží, kde jsme psaly společně pohled jedné osobě, kterou obě dvě známe. Nebudu sem psát jméno, protože třeba náhodou prolistuje tento blog dřív než ho dostane. Ruce nás nechtěly poslouchat, tak moc jsme je měly zkřehlé mrazem.

Domů jsme dorazily opět Meinferbusem. Tentokrát měl bus zpoždění 20 minut a my se klepaly zimou na stupínku, poskakovaly, tancovaly a snažily se zahřát. Přijel zelený bus, s nadějí v očích se k němu řítíme, ale ouha. Martina mě upozorňuje, že tento řidič nemá bříško. A taky že jo. " Ich fahre nicht nach Magdeburg." A tak jsme čekaly dál, až nakonec náš autobus se správným řidičem přijel. Doma jsme si udělaly skoro pravou italskou večeři, při keré jsme testnuly dvě Maultaschen. Konečně došlo i na vínoVelké Pavlovice, které tu mám od Toníka.

V Braunschweigu se mi líbilo, je to určitě hezčí město než Magdeburg. Jsem ráda, že jsem se do něj podívala a že se mnou Marťa jela. I já jsem se zas podívala na nové místo v Německu. Občas je fajn vystrčit paty z Magdeburgu. :)