Co mě tu drží nad vodou...

Ahojte,
napadlo mě sem napsat o věcech, které mě drží od zbláznění se z diplomky a z nedostatku mluvení.

- Na prvním místě určitě musí být skajp, protože kdyby ten nebyl, asi bych to tu už dávno zabalila. :)
- Kytara a zpívání, které se snažím zařadit do každičkého dne a ne vždycky se mi to povede.
- Světe, div se, je to i vaření, které i sice občas zabere až moc času, ale je fajn mít se vždycky na co těšit, když vám u psaní diplomky kručí žaludek a vy si říkáte: ještě dopíšu tenhle dostavec, ještě toto, než to zapomenu a po jídle si to už nevybavím...
- Pošta- jednak psaní dopisů a pohledů, ale i čtení psaníček od vás.
- Poslech hudby různých žánrů, momentálně jsem si velmi oblíbila Adriana von Zieglera, který je teď poslední dobou součástí každého mého dne, jeho relaxační hudba mi dokáže uklidnit mysl.
- Čtení blogů mých kamarádek, mám na mysli hlavně Lucky blog a blog Manuely. Obě jsem si je přidala sem do oblíbených blogů a pravidelně je navštěvuju. Lucka vlastně není ani má kamarádka, neznáme se osobně. Ráda se ale dívám na její pořady Traveljournal a sleduju její cestovatelské tipy. Taky jsme si párkrát vyměnily e-maily. Manuelu znám osobně, je to má vedoucí workcampu ve Švýcarsku. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli mám v životě nějaký vzor, jsou to právě Lucka a Manuela. Vím, že někteří o mě tvrdí, že jsem odvážná a dobrodruh, ale když se podívám na Lucku a Manu, říkám si, že to, co podnikám, je oproti jejich činům malinké skoro nic. Chtěla bych si umět roztřídit čas a prostředky tak, jako to umí Lucka. A chtěla bych mít tolik odvahy a kuráže jako má Manu. A to bych nemusela ani chodit po rukách. :-) S chutí si čtu jejich blogy a ještě raději je komentuji. Manu je už od září v jižní Americe, sleduju její cestu a v duchu jsem s ní.
- Tancování swingu a zumby. Swing je lepší, protože na něm si i hodně popovídám, zatímco zumba je dost individuální.. ale i tak je to pohyb, který tu hodně potřebuju.
- Žonglování s míčky.
- Plavání.
- Sledování filmů, které mi občas někdo doporučí.
- Hledání kešek a s tím i spojené procházky, nevím proč, ale asi bych už prostě jen tak sama z ničeho nic ven nevyrazila.. daleko lepší je mít nějaký cíl- tedy kešku.
- Rituál čtení knihy na dobré ráno. Zavedla jsem ho asi před deseti dny a je to perfektní. Už večer se těším na to, až si příští ráno přečtu další kapitolu z knihy Die Memorien des Miez. Jedná se o příběh dvou kocourků- brášků, které odebrali mamince, když byli ještě koťátka. Ujal se jich jeden pár a nyní kocourci prožívají v bytě i na cestách různá dobrodružství. Celá kniha je líčena z pohledu jednoho z brášků- toho chytřejšího, hezčího samozřejmě, totiž Mieze.
- Nakupování mě tedy spíš nebaví, ale je fajn občas vyrazit, protože vždycky narazím na nějakou zajímavou věc, která mi udělá radost. Ať je to kytička z ALDI za 6kč a nebo třeba tyhle kočičí karty, které mě dnes stály v přepočtu pouhých 13 Kč!