Čtvrtek je den nevšední

Dnešek se tak trochu zlomový, a proto bych mu chtěla věnovat vlastní článek.

Tak zaprvé: Ráno se mi podařilo najít jednu kešku u Garnsee. Včera jsem si nastudovala trasu a mapy a podařilo se. Trochu jsem se sice požahala od kopřiv, ale s kopřivami už mam bohaté zkušenosti, že? ;)

Nejdříve přes zapadanou silnici kolem kaštanů..

 Sovička upozorňuje na chráněnou oblast.

To je Garnsee. Když jsem se přiblížila blíž k vodě, slyšela jsem, jak to jezero praská. Vážně! Asi jak se tam usazujou a tlejou listy a další humus. 

 Na druhý pokus jsem ji našla. Chtělo to jen se pořádně zorientovat podle vyfocené mapy. Byla  schovaná uvnitř stromu.

Asi největší keška, kterou jsem kdy našla. Vešlo se do ní spousta věcí, já jsem si odtamtud vzala překrásnou klíčenku s včelou a na oplátku tam dala jednu placku.

V tomhle stromu byl ukrytý poklad. Ideální místo na schovávačku. 

 A lovkyně pokladů. :)

Zadruhé: Dostala jsem svůj Studentenausweis, takže si už můžu registrovat předměty. Juch!

Zatřetí: Píchla jsem dnes kolo!! Je to tak. Nejsem tu ani týden a už takovýhle defekt!
            Byla jsem v supermarketu.. v tom, co je daleko- u univerzity, přijdu s igelitkami, chci si nasednout a zadní pneumatika je poněkud splasklá. Zkusím na něm jet, ale pneumatika se ještě víc vyfoukne. Nezbývá než kolo vést a celý ten náklad odnest na řídítkách a na zádech. Co budu dělat? Kdo mi kolo opraví? Možná to není píchlé, zkusím to nafouknout.. Kolo dopravím k svému bytu jen tak tak, ke konci už je úplně splasklé a špatně se vede. Necham ho ve stojanu před vchodem a jdu si vařit oběd. S prázdným žaludkem stejně nic nevymyslím. Pak se snažím vygůglit opravny kol, ale většinou jsou v centru. Přece jen by tu měl být nějaký obchod s koly. Vydávám se tam. Je to kousíček. Navzdory otvírací době mají bohužel zavřeno.
               Mám ale z pekla štěstí. Už když jsem šla do toho obchodu, viděla jsem u protějšího domu nějakého kluka, který něco montuje na svém kole. Na zpáteční cestě mě napadlo se ho zeptat na pumpičku. Třeba mi ji půjčí a já to kolo zkusím napumpovat. Odvážně jsem k němu přikročila a začnu se ptát. Pumpička leží na zemi, dovolí mi si ji půjčit. Zkouším kolo napumpovat, ale nejde to. Navíc mi ventil nějak vypadává. Jsem to ale nemehlo. :-D Nevzdávám to ale. Když to trvá asi moc dlouho, přijde se na mě ten kluk podívat. Říkám mu, že mi to nejde. Zkušeným chmatem přimontuje pumpičku správně k ventilu a ventil ke kolu. Bohužel slyšíme syčení. Vzduch někudy uniká. =( Ptá se mě, jestli mám náhradní duši a lepidlo. Říkám že jo, ale že to určitě sama nezvládnu vyměnit. Neví náhodou o nějaké opravně kol ?
                Ten kluk mi řekne, že mi tu duši klidně vymění sám. Když má zrovna nářadí venku.. Jsem zachráněna. :-))) Běžím nahoru pro duši v pytlíku, a pak sleduji, jak se vyměňuje taková duše u kola. Když jsem viděla, co všechno to obnáší, zjistila jsem, že bych to sotva sama dokázala. S tím klukem jsme si během opravy povídali. Jmenuje se Oli a pochází z Darmstadtu. Bude studovat na Technische Hochschule a je tu první semestr. Říká, že v Magdeburgu je báječná projížďka především kolem Labe. Že se tu ale taky kola hodně kradou a že Magdburg patří na první místo, co se týče krádeží kol v Německu. :-// Ptá se, odkud jsem, a říká mi, že byl dvakrát v ČR. Asi ale jen poblíž hranic s Německem. Naučím ho několik českých frází a mezi nimi i "do prdele". Zajímá ho čeština. :)
              Propíchlou duši mi Oli zalepí a já ji schovám do pytlíku. Kolo dostane tu druhou, kterou jsem dostala od Vaška jako rezervu, kdyby se něco stalo.  Zjistíme, že byla díra dokonce na dvou místech. Prý jestli je tam ještě nějaká, tak už to nemá cenu lepit..jinak se z toho zblázníme. Naštěstí dvě záplaty stačí. Duše už nikde neuchází. Oli mě dnes zachránil. Moc mu děkuju. Říká, že to nestálo za řeč. Já mu řeknu, aby se někdy stavil aspoň na čaj nebo na čokoládu. Vždyť bydlíme v domech naproti sobě.

Jsem ráda, že jsem si zas s někým pošprechtila. I když darmstadtská němčina není úplně lehká na porozumění. Občas jsem tápala, co vlastně ten kluk říká. :)

To je pro dnešek všechno. 3.října je v Německu Nationalfeiertag. Všude mají zavřeno, nikdo nejde do práce, prostě státní svátek. Zítra odjíždím do Harzu. Setkám se s Katharinou. Společně ještě s jejím přítelem Edu a s Volkerem strávíme víkend v horách. Snad bude pěkné počasí na procházky.

Mějte se hezky,
vaše Anička