První týden v nové škole

Ahoj lidičky,
        tento týden mi tu začala škola. Chtěla bych se podělit o pár novinek.
   Hned v pondělí mi udělal obrovskou radost kurz španělštiny. Šla jsem tam s tím, že budu stále ještě na čekací listině, do třídy jsme se skoro nevešli a já měla pořád pocit, že někomu zabírám místo. Jaké bylo překvapení, když jsem našla své jméno mezi účastníky. Asi se tam uvolnilo místo a já byla do kurzu zapsána. Doma jsem pak zpětně objevila potvrzovací e-mail, který mi dorazil v neděli večer. První hodina kurzu byla neuvěřitelně nabitá, musela jsem být pořád ve střehu, protože naše lektorka Carla nás pořád vyvolávala. Pokládala nám otázky, počítali jsme, neustále jsme těch několik základních věcí opakovali, aby se nám vštípily do hlavy. Lekce mě moc bavila, ale celou tu hodinu a půl jsem si spíš říkala, že je nás tu moc a že mě asi vyřadí. Jenže ne, kurz mám zapsaný, jako studentka germanistiky ho mám dokonce zdarma. Teď jen sehnat učebnici. Půjčila jsem si jednu z knihovny, ale dívala jsem se, že, se do knihy bude asi hodně psát a já bych si tu knížku chtěla pak nechat pro sebe. Asi si ji prostě koupím. Chtěla bych ji mít v barevné verzi.
            V pondělí jsem stěhovala skříňku do svého pokoje. Musela jsem nadvakrát. Koupila jsem ji od jedné studentky za malý peníz. Nejhorší byla ta doprava. A sejít  a vylézt se skříňkou schody. Využila jsem ale vozejčku, který tu postává už několik týdnů, přivezla jsem si ho k tramvajové zastávce a skříňku na něm odvezla. My ženy si umíme poradit za každé situace. ;)
               V úterý jsem měla dva předměty na germanistice, hned po sobě, takže jsem po těch čtyřech hodinách byla už hodně unavená. Je to zvláštní, ale začínáme tu vždycky 15 minut po celé, ale v rozvrhu máme výuku napsanou už od např. 11.00. Takže většinou přijede spousta lidí už na celou a ještě pak 15 minut vždycky čekáme. Na jednom předmětu jsem dostala za úkol přečíst knížku- drama Wallenstein. Jsem moc zvědavá, jak z toho zpracuju referát. Dramata moc nečtu. O Wallensteina se podělíme ještě s jedním klukem. Jsme hned na začátku, takže si s tím musíme máknout. Další předmět mi připadal takový hodně obecný, ale asi to bylo tím, že jsme měli teprve úvodní hodinu. Každopádně to tu určitě není jako na germanistice v Brně, kde máme buď jazykovědné, nebo literární předměty. Tady se to tak ostře nedělí.. a také se  do toho hodně přimíchávají média.
           V úterý jsem šla na zumbu. Také jsem byla na čekací listině, ale zahraniční studenti mi řekli, abych se přesto na zaplněné kurzy dostavila. Třeba někdo nepřijde. Abych pravdu řekla, na zumbě nás bylo víc než 50. Ale dovolili mi tam zůstat. Bylo nás více z čekací listiny, co by si chtělo zazumbovat. Hala, ve které tancujeme, je veliká. Naše cvičitelka nám řekla, že se můžeme výuky účastnit, ale že nejsme pojištěni. Takže když budeme dávat pozor a nic se nám nestane, je to bez problému. Halu přehradili v jedné třetině sítí. V té třetině měla další skupinka lidí tělocvik. Lezli po lezecké stěně. My jsme měli dvě třetiny haly pro sebe. Hudba nehrála moc nahlas, asi kvůli těm lezcům, aby jim to nešlo moc na nervy, ale ani mi to nevadilo. Aspoň jsem neměla pak zalehlé uši. Cvičitelka v polovině lekce řekla předním řadám, aby se přesunuly dozadu a my zezadu jsme šli dopředu. Při zumbě jsem se odreagovala, nemusela jsem myslet na žádná německá slovíčka. Sice jsme se ne úplně hned chytali, ale byla to první hodina a na té je to normální.. nikdo nezná dopředu sestavy, které si cvičitelka připravila. Při dalších hodinách už ale budem více sehrané. U nás v ČR máme zumbu vždycky hodinu, ale tady jsme tancovali hodinu a půl!!! Skončili jsme přesně ve 21.30. To v Čechách občas nemáme ani celou hodinu zumby, ale tady je to fakt dlouhá jízda. Byla jsem pak docela unavená. A to mě ještě čekala napůl pěší, napůl na kole cesta na byt. To bylo pokračování tělocviku. :)
            Ve středu jsem měla kurz pro všechny zahraniční studenty z germanistiky, kde jsem se potkala s Beou. Říkala mi, že jí snad vyjde kurz na Sprachzentru C1. Měla štěstí, že je hned na začátku abecedy. Ostatní prý vyhodili. Myslím, že tento kurz, kde se s Beou potkáváme, bude takový pohodový. Budeme tam trénovat hlavně mluvení. Jsou mezi námi tři studentky z Číny, jeden student z Japonska a asi tři Maďaři. A taky jedna Američkanka! Nejspíš je většina z nich na bakaláři, jen jeden Maďar dělá také magistra. Nakonec zůstane kurz spojený, protože bude přeci zajímavější mít mezi sebou tolik národností. Aspoň se líp poznáme. Nevadí, že každý má trochu jinou úroveň němčiny. Přivítaly nás dvě paní, jedna se jmenuje "Zajíc". :) Už jsou tu na germanistice spoustu let.  Kolem poledne jsem se zašla podívat na Markt der Möglichkeiten, kde se představovaly různé organizace na škole. Bohužel jsem tam ale žádný sbor nenašla. Myslela jsem, že bych tu taky mohla zpívat jako u nás v Brně v SISTu. Mělo to ale takový politicko-nábožensko-kulturní ráz. Ale taky tam měl stánek IKUS. Předložila jsem kupón, který jsem dostala na Welcome week a dostala jsem krásný dárek. Misku a hrneček s logem Otto-von-Guericke-Universität a s citáty od slavných osobností. Potkala jsem na dvorku před mensou Ajaku, tak jsme se chvíli pobavily. Zkoušely jsme si vytočit na kole volňásek do divadla, ale měly jsme obě smůlu. Aspoň  jsme si vzaly placku na baťoh.

         Odpoledne jsem narazila na báječnou čelovku v obchodě "vše za euro". Jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží. Dostala jsem nápad. Když bude tma, připnu si čelovku na čelo a bude mě tak ve tmě na kole vidět. Zadní světlo za chvíli taky dostanu, takže budu konečně vybavena i do tmy.  Pak mě čekal ještě předmět o cestopisech. Sešlo se nás pár. Učí nás takový malý mužíček, jehož program se mi ale velmi líbí. Dokonce je mezi probíranými autory i jedna spisovatelka z Magdeburgu. Velmi mě to inspirovalo a přemýšlím, že bych si půjčila její cestopisnou knížku. Určitě by to šlo pojmout jako téma na diplomku.. cestopisy. Musím se ale poradit, jak. Zbytek dne jsem dumala nad onou autorkou i nad dalšími osobnostmi.
       Čtvrtek byl pořádně upršený den. Jela jsem v dešti na hodinu španělštiny. Opět jsme obsadili úplně všechny židle. Na univerzitě je celkem boj o židle, stává se nám často, že k nám chodí do třídy jiní studenti a berou si od nás židle. Navzájem se o ně tak trochu přetahujeme. :-) Snad tyhle zmatky postupem času zmizí. Tentokrát jsme pracovali už s učebnicí a s CDčkem. Zjistila jsem, že psaní do učebnice je nezbytné. Nechce se mi všechno pracně přepisovat do sešitu. Hned po škole jsem si jela učebnici koupit. Mám z ní radost. Můžu si do ní dělat poznámky jak chci a nemusím se ohlížet na to, jestli ji někdo po mně bude ještě používat. Učebnice má vzadu skvělý slovníček, takže se mi určitě nikdy neztratí. Odpoledne jsem se byla podívat v německém supermarketu Aldi. Nemůžu si pomoci, ale připadám si tam jak v komunistických dobách. asi ten obchod existoval i před pádem berlínské zdi. Je to takový kvádr a i regály mi tam připomínají obchody z filmů, kde stojí lidi frontu na banány. Každopádně tam mají ještě levnější věci než v normálním obchodě. Měla jsem s sebou jen 5 euro a Visa kartou samozřejmě platit nešlo, takže hlavní nákup podniknu až v pátek. Poblíž Aldi sídlí magdeburský Literaturhaus. Chtěla jsem se tam podívat, vyhledat pár knížek a inspirovat se.. případně se zeptat i na praktikum. Jenže skutečnost byla trochu jiná, než jsem si představovala. Myslela jsem, že Literaturhaus funguje trochu jako knihovna. Ale ne, otevřela mi sice jedna slečna, ale dovnitř mě tak úplně nepustila. Ptala jsem se, kde je vchod a tak.. ale ona mi řekla, co bych ráda. Vysvětlila jsem jí vše o své diplomce, o tom, že bych se ráda podívala do místní knihovny a zúčastnila se některých akcí, podívala se na výstavu.. Ale vypadalo to, že se momentálně nic v literárním domě neděje. Do knihovny se prý musí člověk speciálně objednat a knihy se nesmí z knihovny vynášet. Člověk si je může přečíst jen na místě. To je blbé. Nicméně si slečna na mě vzala kontakt a určitě mi prý napíše, až bude vědět termín, kdy se můžu přijít podívat do knihovny. Jsem zvědavá, jestli tam budou mít něco zajímavého. O praktiku jsem se raději ani nezmínila.

Cestou z Literaturhausu jsem udělala pár fotek. Dokud se nerozpršelo. Toto evangelický je St-Gertrauden- Kirche.

Podzimní symfonie.

 Město zdálky.

                Večer jsem skypovala, a pak jsem se vydala na první hodinu žonglování. Jela jsem na kole a testla tak zároveň čelovku. Je to fakt dobrý nápad, vidím, co je právě přede mnou. Ale stejně musím dávat bedlivý pozor. Naštěstí při cestě na univerzitu jen jednou přejíždím silnici, která nemá semafory. Vesměs se jedná o cyklostezku podél chodníku. Přidala jsem se ke skupince začátečníků, i když už jsem něco ze žonglování dříve zkoušela. Učili jsme se žonglovat se třemi míčky, ale i s jedním, a pak také ve více lidech. To bylo nejtěžší chytnout míčky, když vám je někdo poslal, a zároveň hodit ty své míčky dalšímu člověku tak, aby je mohl obstojně chytit i on. Pokročilejší studenti žonglovali  vzadu i s kuželkami. To vypadá ještě efektněji. Učil nás takový menší kluk, chodil kolem nás a opravoval nás. Já jsem to vždycky pokazila, když se na mě začal dívat, a tak jsem mu řekla, aby se na mě nedíval, že mě to znervózňuje. :) On si pak ze mě dělal legraci, že je těžké nedívat se, když je lektor a měl by nás kontrolovat. Tak ať to dělá, ale jen po očku..abych to nepoznala. :) Cestou na byt jsem se stavěla ještě na chvíli v IKUSu, ale nikoho známého jsem tam nepotkala, tak jsem jela domů. Aspoň jsem měla ještě čas si číst. Musím dočíst cestopis Indický hlavolam, abych se pak mohla pustit do povinné četby. Bohužel to jinak nejde, protože ta česká knížka mě tak láká.. Až tu nebudu mít žádnou na čtení v češtině, tak se budu muset pustit do těch německých.
               Dnes v pátek jsem byla na hodině, kam nakonec pravidelně chodit nebudu. Cesta byla obzvláště výživná, přijela jsem úplně durch. Jednalo se o předmět pro studenty ve třetím semestru germanistiky, já jsem ve třetím, ale zjistila jsem, že bych se na tento předmět musela hooooooooooooooodně připravovat a zabral by mi spoustu času. Nehodí se mi ani tak úplně k magisterské práci, tak jsem po hodině té učitelce řekla, že k ní chodit nebudu. Jednalo se o předmět, kde se srovnávaly texty, filmy a divadelní provedení. Ne, že by to nemohlo být zajímavé, ale když jsem viděla, co všechno musíme mít zhlédnuté a přečtené.. třeba někdy jindy. Možná ale s touto skupinou půjdu do divadla na Utrpení mladého Werthera.
             Hned po skončení této hodiny jsem šla do městské knihovny. Pršet naštěstí už přestalo. Pátrala jsem po knihách od jistých autorů a pár jich objevila. Hurá! A když jsem se zeptala na knížku, kterou bych si chtěla 100procentně přečíst, paní na informacích mi řekla, že ji sice teď nemá, ale že ji mají v jiné knihovně a že mi ji může do pondělka objednat. Skvělé! Rozhodla jsem se do této knihovny zapsat. Bohužel se ukázal jeden drobný problém, opět tu chtěli mou nájemní smlouvu. Budu se tedy muset ještě dnes do knihovny vrátit. Chci se tam vrátit!! Mají tam spoustu beletrie, určitě se registrace vyplatí. Zaparkovala jsem kolo u zastávky a tramvají jela o pár stanic dál. Rozhodla jsem se navštívit jednu paní, která mi odepsala na můj inzerát. Abych nezačínala od konce. Situace je taková, že stipendium mi vystačí jen tak tak, nebo spíš ne, než jo, takže si hledám nějaký "Nebenjob". Není to úplně jednoduché, napsalo mi docela dost lidí, ale spoustě z nich jsem neodpověděla, protože se jednalo o práci, kterou nechci dělat. Tady tato žena mi poslala odkaz i na stránky společnosti, kde pracuje. Napsala mi, ať se klidně přijdu domluvit. Nemám tu totiž německé číslo, a tak tu raději vyřizuju věci osobně. Dozvěděla jsem se, že by se jednalo o práci v gastronomii. A říkám si, proč ne? Když by se jednalo o pár hodin týdně.. Nejdřív bych pracovala jen někde u nádobí, a pak i u servírování jídla. Němčinu bych si tak určitě procvičila. Nezbytnosti by mě naučili. Ptala se mě, jestli jsem už někdy pracovala v oboru gastronomie, tak jsem jí říkala o své zkušenosti s McDonaldem.
         No uvidíme, ta paní mi říkala, že má zatím nabídku jen na zítřek, kde potřebuje výpomoc, ale zítra se chystam na výlet. Každopádně se mi příští týden ozve, jsem zvědavá, jestli z toho něco kápne. Možná si někteří říkáte, že práce v gastronomii nic moc, ale já si opravdu potřebuji vydělat nějaký peníz..abych tu nemusela jíst kořínky, abych nemusela pořád žadonit mamku a abych měla případně na nějaké to další cestování. Přála bych si někdy během svého pobytu(nebo na konci) navštívit Hamburg, Lübeck a Lüneburg.
A pak další zkušenost se určitě hodí, ne? Každopádně platy v Německu tu jsou mnohem vyšší než u nás.. a nemusíte dělat zrovna manažera. Když si vzpomenu, jak kámoška dělala v Sodatu za 50 Kč na hodinu na pásu. Tady většinou platí na hodinu minimálně 7-8 euro.
           Na zpáteční cestě jsem se stavila opět v Aldi. Tentokrát jiném.. je docela blízko mého bytu. Koupila jsem si tam kýbl plný waflí. A zabila jsem tak dvě mouchy jednou ranou. Až ty wafle všechny sním, budeme mít kýbl na vytírání podlahy. :) V Aldi mají vůbec všelijaké zajímavé věci. A spoustu druhů salámů!

         Nechám se překvapit. Teď už běžím do knihovny, aby mi tam nezavřeli a abych měla dostatek knižních zásob na víkend i na další týdny. První fáze psaní diplomky totiž začíná.. nejdřív musím všechna ta díla načíst.