Tak blízko - a přece tak daleko..

Zdravím vás, lidičky,
       už tu jsem skoro měsíc, a tak mě napadlo napsat zas pár postřehů a věcí, které tu jsou třeba jinak než u nás doma v Čechách. Škola už se nám tu taky celkem rozběhla, i tam vidím pár rozdílů. Trvalo mi asi týden, než jsem přišla na to, kde najdu tzv. Copyshop a co je to Semesterapparat a k čemu se používá. Většina učitelů totiž odkazovala právě na ony zdroje, ale já netušila, kde to mám hledat.
       Po dvou týdnech školy jsem také zjistila, že mé příjmení činí Němcům nemalé potíže. Asi je to na ně moc souhlásek poskládaných za sebou a většinou písmenka "t" a "r" nahradí jinými. A tak jsem si v prezenčkách přečetla různé zkomoleniny svého příjmení(např. Opadbna) a někdy jsem byla vůbec ráda, že jsem se tam našla.
       S předmětama na škole je to různé. Nejtěžší je pro mě Geschichte und Literatur. Tam si taky připadám asi nejvíc trapně, když mluvím. Bavíme se totiž o odborných textech, poslední hodinu dostal každý určitou část textu a během 10 minut jsme to měli přečíst a vlastními slovy shrnout. Jenže na mě bylo 10 minut krutě málo, byla jsem ráda, že jsem to stihla přečíst a každé části aspoň trochu porozumět. Můj ústní projev pak nebyl moc komplexní a byla jsem vlastně ráda, že jsem něco vůbec řekla.  Když se bavím s někým o normálních tématech, tak to zvládám celkem v pohodě, ale jakmile přejdem na něco hodně odborného.. a hodně abstraktního, mám s tím problémy. :-/ A nejhorší je, když se v tom člověk musí pitvat a sám o tom před ostatníma referovat.
          Včera jsem byla hodně překvapená, když se na první hodině předmětu Reisebericht zeptal učitel, kdo všechno četl zadané texty a já byla jediná. =) Velmi se divil, bohužel to nemělo smysl, chvíli jsme se bavili o jednom textu, ale pak to vzadl. Poslal nás domů a řekl, ať přijdem příští týden a volno využijem k četbě textů. No jo, ocitla jsem se na hodině totiž s prváky, kteří neví, která bije.. je to stejné, ať jste asi v jakékoliv škole na světě. Já už tak nějak vím, že zadané texty je třeba číst, protože o čem bychom se jinak v seminářích měli bavit? Akorát tisknout si nic nebudu, jednak je tu tisk celkem drahý a jsem už docela zvyklá číst ukázky z notebooku. Radši si ho vezmu s sebou do hodiny.
         Španělština mě fakt baví, bereme to celkem rychle, každou hodinu mám kopu nových slovíček. Budu si na ně muset vyrobit nějaké kartičky, abych si je lépe zapamatovala. Pořád ale nevím, jestli za španělštinu dostanu nějaké kredity. Doufám, že aspoň pár ano. Mám totiž docela problém s kreditama. Zjistila jsem, že se mi do studia v zahraničí nebudou počítat kredity za diplomku a že tu potřebuju nasbírat minimálně 20 kreditů. Ou jééé! V konečném výsledku pak budu mít v ISu uznáno spoustu kreditů, budu jich mít dokonce hodně nad limit, ale aby člověk nemusel vracet stipendium, musí si jich ze zahraniční školy přinést nejméně těch 20. Předměty normálně zapsané na své domácí univerzitě se k tomu bohužel nezapočítávají. :-( Bude to jen tak tak.
          V pondělí jsem si všimla smutné věci, květiny, které mi tolik učarovaly v Elabuenparku, jsou pryč. Všechny je buď posekali, přesadili, nebo vyhodili. Nevím, ale je jisté, že záhony tu už připravují na zimu. Jsem tak ráda, že jsem do toho parku zašla hned na začátku pobytu a že jsem park mohla spatřit v celé své kráse. Je mi to trochu líto.. co s těmi květinami udělali? Vždyť vypadaly ještě hodně zdravě? Mohly ještě růst? Ano, podzim dorazil i sem. Sluníčko nesvítí tak často a i když mi ráno zasvítí do pokoje, je přes den většinou pod mrakem. Včera jsme měli celý den déšť a já poprvé jela do školy tramvají. Zjistila jsem ale, že i tak jsem docela uřícená. Ono je to vlastně jedno, člověk se zpotí, když jede na kole, ale i když běží na tramvaj.
         Už jsem se také trochu bavila se svými dvěma spolubydlícími. Vypadá to, že jedna umí trochu víc anglicky a ta druhá méně. Pocházejí z Pekingu a obě studují management. Jsou už na magistru stejně jako já. Hrozně rády tu vaří, hlavně na pánvi. Přivezly si asi tři kouzelné hrnce se spoustou čudlíků. V každém se připravuje trochu jiný pokrm asi. Už vím, že ten fialový je na polévku. Zavře se víko, a pak to v něm tak hodinu škrundá a bublá a polévka je hotová. V úterý jsme společně obědvaly a vzájemně jsme si chutnaly svá jídla. Ukázala jsem jim, jak krásně umím jíst hůlkami. =) Holky z Číny vaří zatím společně. Já střídám většinou těstoviny s bramborami. Těším se, až mi mamka přiveze kuskus.
           Nejvíc se tu asi zatím bavím s Ayakou. Pak docela s Polkou Kasyou, trochu s Maďarem Peterem, s Justýnou, Natašou, Beou.. připadá mi, že kolem sebe mám docela dost lidí, s kterými prohodím pár vět, když se vidíme, tak se pozdravíme, ale důkladněji se zatím bavím asi hlavně jen s Ayakou. A pak jsou tu další Asiati, jejichž jména si nepamatuji, ale oni mě zřejmě jo, protože mě zdraví. Mně připadají všichni stejní, a tak nevím, s kým jsem se už bavila a s kým ještě ne. Je to trošku trapas, ale rozlišovat je, je fakt makačka. Nicméně k nim všeobecně tady cítím největší sympatie. Člověk se s nimi dá snadno do hovoru, i když jejich nj i aj třeba nejsou na báječné úrovni. Zvláštní. :)

Žádné nové fotky jsem poslední dny nepořídila, ale uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nevíte, jak vypadá dům, kde bydlím.
Náš vchod je ten, jak tam parkuje auto.  Okno svého pokoje mám ale na druhou stranu.

 Tuším, že moje okno je to třetí odspoda vpravo.

A výhled z mého okna dne 16. října. Bylo zrovna takový divný počasí. Pršelo a zároveň svítilo sluníčko. Obloha zakalená, mraky na jedné straně vypadaly dost děsivě.. ale po duze ani památky.

Za tím plotem začíná Elbauenpark.

Co se mi tu líbí:
- Němci jsou milí, ochotní, usměvaví, zdvořilí, což mě tu hodně překvapilo. Všeobecně se říká o Němcích, že jsou chladní, strozí, odtažití, přísní, ale není to pravda.
 -Většina lidí vám tu řekne věci na rovinu a nechodí kolem horké kaše.
- Magdeburg je město plné zeleně, je tu krásná příroda a nejsou tu cítit zplodiny jako v Praze.
- Líbí se mi akce, které pro nás připravuje IKUS, setkání studentů, společné brunche, festivaly apod.
- Že si v IKUSu můžeme vzít nádobí a domácí potřeby podle libosti.
- Potraviny jsou tu celkem levné, i jídlo a hlavně pití v hospodách a restauracích je tu na relativně dobré ceně.
- V menze vaří moc dobře a máme výběr z tolika druhů jídel. Ceny jsou taky příznivé.
- V městské knihovně mají hotové poklady a já si je můžu půjčit.
- Když se zastavím s mapou na ulici, hned ke mně někdo přiskočí a ptá se, jestli potřebuju poradit.
- Když má kamarád poruchu na kole a staví ho vzhůru nohama, ptají se okolní projíždějící kolaři, jestli máme všechen vercajk při sobě.
- Na začátku přednášky(jednorázové akce) přednášející poděkuje všem příchozím za účast.
- Že i v Německu se dá přivřít oko a existuje tu jistá míra tolerance.
- Že německý chleba je takřka od toho českého k nerozeznání. Mají tu výborné pečivo.
- Spousta druhů různých limonád a namixovaných nápojů, o kterých jsem v životě neslyšela.
- Zajímavý sortiment zboží, na který u nás v Čechách nenarazíte. Asi budu letos nakupovat dárky pro Ježíška tady. :)
- Že tu tak z 80 procent mluvím všude jen a jen německy. 10 procent připadá na angličtinu, 7 procent na češtinu a 3 procenta na španělštinu.
- Skupiny na facebooku, kde lidé sdílí nepotřebné věci a jídlo. Takto jsem dnes dostala dvoje naušnice a přívěsek na krk výměnou za kočičí konzervu. Dobrý, ne? :)


Co se mi tu už méně líbí:
- Sklo na ulici, na chodnících, v trávě. Je to tu docela časté a člověk musí být ve střehu.
- Že všude v neděli mají všechny obchody zavřeno.
- Nejbližší supermarket je dost daleko.
- Že musím pořád přepočítávat, kolik peněz mám u sebe, protože skoro nikde nemůžu platit kartou.
- Intervaly tramvají jsou dost dlouhé a i ve špičce jezdí jen asi pětkrát v hodině.
- Zastávka na tramvaj je daleko, na tramvaj, která jezdí k naší univerzitě, je to ještě o kus dál.
- Lidé tu normálně vyhazují nábytek na ulici, každou chvíli vidím nějaký kus nábytku, který by se dal použít.. říkám si.. takhle by se dal vybavit byt. :-D  Když zajdete ale pak do obchodu, nábytek je tam dost drahý. Proč to ti lidé třeba někomu neprodají? Nebo nedají do nějakého bazaru? Je mi líto pak toho nábytku a zároveň to vypadá příšerně, když kolem takového domu s haldou nábytku před okny jdete.
 - Že v knihovně musí všichni povinně odložit bundy a kabelky. Nemůžete dovnitř ani s malou taštičkou. Nesnáším ty nákupní koše, ve kterých ty věci musíte nosit. Jednak mám strach, že mi někdo z toho koše čmajzne mobil nebo peněženku, a pak se to docela špatně nese, když máte více knížek. A komu by se chtělo dávat bágl a bundu do skříňky, když jdete jen vrátit knížku?
- Když mi začne rachtat kolo a já mám strach, že se rozpadne.
- Že Němci docela brzy končí se zábavou a kolem 23. hodiny se pomalu uchylují k spánku. Swing třeba končí taky kolem 23. hodiny, sezení v hospodách a kavárnách taktéž, max. do půlnoci..celé město podezřele brzy utichá.
- Vánoční výzdoba, která tu byla běžně k vidění už ke konci září! Nemusím mít vánoční náladu už takhle brzy na podzim..díky, fakt ne.