neděle 19. října 2014

Z Magdeburgu až na konec světa

Pěkný podvečer.
Právě jsem se vrátila z výletu a než se pustím do čtení, udělám krátký report o  tomto víkendu. Pořád si říkám, prosím ať to není poslední baboletní den. Ať je ještě aspoň do konce října tak hezky. Ale kdo ví..

        V sobotu dopoledne jsme měli s dalšími zahraničními studenty brunch. Pro ty, co neví, co to je brunch, tak to je něco mezi snídaní a obědem. Pořádala ho nějaká církevní organizace, tuším že evangelíci.. ale to není tak důležité. Přišli i někteří dospěláci a společně jsme se bavili u stolu v několika skupinkách. Poznávala jsem známé tváře, Ajaku, další Asiaty, Beu a Číňana z jednoho workshopu. Bavili jsme se hlavně v angličtině. Před jídlem jsme společně zpívali jednu písničku ze sborníku Taizé(to je tak asi jediná trošku náboženská aktivita, kterou jsme podnikli.) Mně se ale písničky z Taizé líbí. Je to docela pěkný rituál si před jídlem zazpívat. Jídlo jsme si mohli nabrat na talíř podle libosti, měli jsme švédský stůl. Ochutnala jsem banánové toasty, banánovo-čokoládový koláč, těstovinový salát, štrůdl na slano.. měli tam samé zajímavé věci. Hlavně ten toast s banánem uvnitř mě překvapil. Jeden pán, který s námi seděl taky u stolu, mi poradil jednu dílnu, kde si může člověk opravit kolo a kde dostanete všechny náhradní díly takřka za hubičku. Jenže jsem pochopila, že si to človek musí udělat sám. Ale i tak je to fajn tip. Povídali jsme si o typických jídlech našich zemích, o studiu a o tom, jak se nám líbí v Magdburgu. Prý se každý měsíc koná společné vaření zahraničních studentů. Určitě bych se ráda přidala. I když vařit moc neumím, tak ve větší skupině to může být zábava a když dostanu něco míchat, snad nic nepokazím. :)
             Ve 12 hodin jsem měla sraz s Erikem na zastávce na Herrenkrustrasse. Jenže jsme se nenašli. Čekala jsem na něj skoro půl hodiny, ale nepřijel. Až když jsem si doma pořádně ještě jednou projela naše zprávy, došlo mi, že jsem na něj čekala na špatném místě. Asi o kilometr dál. Když mi prostě někdo napíše S-Bahn, vybaví se mi vlak. Ale on měl na mysli zastávku tramvajovou. Já na něj čekala u nádraží v Herrenkrugu. Tak jsem mu napsala, že jsem to popletla, že se moc omlouvám. Erik ale ani naštvaný nebyl, aspoň si mohl dát oběd. Sešli jsme se tedy v 15.30 a podruhé jsme se už našli. A jak jsem na tohoto člověka narazila? Přes couchsurfing! Napsala jsem prostě na zeď města Magdeburg, jestli by někdo občas podniknul výlet na kole. Ozvalo se mi docela dost lidí. Jako poslední Erik. Říkal, že v sobotu by někam vyjel, a tak jsme se domluvili. Bohužel jsme si nemohli nijak napsat, když jsme se hledali, protože on nemá mobil. Prý mu ho někdo pořád kradl a taky byl líný ho mít u sebe. A tak se domlouvá s lidmi jen přes net a nebo osobně. Divím se, že mu to takhle funguje. Třeba ale zrovna v téhle situaci by se mobil šiknul, mohli jsme si napsat a hned by se vyjasnilo, že čekáme každý trochu jinde.



              Všude tu je rovinka, takže se jelo báječně. Erik má docela pravěké kolo, ale je na něj patřičně hrdý. Prý ho vytáhl z půdy. Je pod dědečkovi. Opravil ho.. a za týden se na něm.. světe div se, chystá dojet až do Dánska! Ano, pojede podél Labe, a pak uhne na sever.. prý to není tak daleko. Zpátky pojede vlakem. Spát bude ve stanu. Drsný. Držim mu palce. Erik se divil, že my na univerzitě teď nebudeme mít prázdniny. Vždyť jsme sotva začali. On studuje Berufschule, což je něco jako u nás učňák. Říkal mi, že pochází z nějaké vesnice asi 100 km od Magdeburgu, že je tu taky nový. Bude tu studovat nejméně 2 roky. Prý se mu tu taky líbí, hlavně je tu spousta aktivit, což u nich na vesnici nebylo.
                   Povídali jsme si za jízdy, zezačátku to byl pro mě nezvyk, ale pak jsem zjistila, že mi to jde docela dobře a že občas mluvím celkem i plynule. Vyprávěli jsme si navzájem o cestování. Erik navštívil letos Maroko a psal si tam cestovní deník. Shodli jsme se na tom, že je občas pěkná pruda ho psát, ale že se to vyplatí.  Také navštívil Španělsko a také si přinesl z Barcelony nepříjemný zážitek.. i jeho okradli. Taky mi říkal, že je v Německu zakázaný kempovat a že jeho kamarády už takhle obrali policajti o 50eur. Jsem v šoku!
                 Moc jsem nefotila, ale zato jsem se snažila si celou cestu naplno užívat. Natočila jsem za jízdy pár videí, ale jsou roztřesená. Abyste měli ale představu, jak to může vypadat kolem Labe, tak je sem nahrávám. Berte je s rezervou. Točit neumím a mluvit do toho se neodvažuju. :)



Tohle je už Mittellandkanal. Jsme přímo na mostě, pod námi Labe a vedle nás obří kanál. Viděli jsme jednu loď, která ale těsně před mostem zakotvila. Erik na mostě spravoval kolo, padal mu řetěz, ale naštěstí měl nářadí a kolo na místě za 5 minut opravil. Překvapilo mě, že ačkoliv jsme byli daleko od města, po mostě prošlo docela dost rodinek s dětmi. My jsme si sedli na lavičku, pili a já jsem ochutnala Erikův meruňkový koláč se skořicovým cukrem. Mňam.


 A dokonce k večeru vylétlo několik balónů. Asi byl příznivý vítr.


 Cestou zpátky jsme se trochu ztratili. Oba jsme si mysleli, že cyklostezka vede i podél druhého břehu Labe, ale zrada! Ne a ne ji najít. Odbočili jsme na pole a prodírali se trávou. V duchu jsem říkala svému kolu"vydrž, kolo, vydrž prosím".


 Na louce jsme zahlédli v dálce stádo srnek. Vydali jsme se k průmyslové zóně, našli jsme kamenitou cestu, ale další zrada. Cesta vzadu končila, měli jsme po pravé i po levé ruce vodu. A sami jsme se nacházeli.. ehm kde? Asi na poloostrově? Museli jsme to otočit. Cestou jsme se ptali jednoho rybáře a ten nám řekl, že až u dálnice je most přes to divné koryto. Až teď jsem si našla na mapě, že se jednalo o Abstiegskanal Rothensee. Aby se čert ve zdejších vodách vyznal! Obloha měla fialovožlutý nádech a kamínky na cestě, po které jsme jeli, byly růžovo fialové. Připadala jsem si jak v nějaké fantasy scenérii. Nevím, jestli to dělalo to světlo, západ slunce a mraky a nebo ty kameny měly prostě takovou barvu. Raději jsem si ale domů žádný nevzala. Co kdyby se to kouzlo mezi čtyřmi stěnami ztratilo?


Zpátky jsme se domů vraceli potmě, Magdeburgem jsme projížděli ještě asi hodinu. Budu si muset sehnat i to přední světlo. Policajti tu totiž chytají a kdo nemá světlo, ten platí pokutu. Nechci to riskovat. A už vůbec nechci riskovat své zdraví. Cestou zpátky jsme se bavili o knížkách a Erik je první člověk, který zná Bartimaea! Taky se mu Stroudovy knížky moc líbí. Rozloučili jsme se na křižovatce u Herrenkrugu. Byl to moc pěkný výlet, báječně jsem si pošprechtila. Doufám, že spolu ještě nějakou projížďku podniknem.

Dnešek byl ve znamení četby. Probudila jsem se bez zvonění budíku. Jsem doma a čtu na přeskáčku jeden cestopis a drama. Drama je drama. Vůbec mě to nebaví, jsem teprve na 36. straně. Jde to pomalu, protože každé třetí slovíčko je zastaralé, takže ho musím hledat ve slovníku. Celkově tomu dramatu moc nerozumím. Jsem zvědavá, jak na něj budu psát referát. 
A taky tu mám už svoje spolubydlící. Přijely v pátek v noci. Jsou to dvě Číňanky. Jedna z nich tu má i manžela, ale ten je tu jen na pár dní. Zatím jsem se s nimi moc nebavila. Německy holky neumí, jen ten manžel ano. Pracuje prý ve Frankfurtu. Snad brzy dáme nějaký rozhovor. Teď jsem jim zatím říkala jen praktické věci ohledně bydlení.
K večeru jsem se byla dnes pojít, abych zastihla aspoň na pár chvil sluneční paprsky dnešního dne. Jen tak tak jsem to stihla. Když jsem vyšla ven, udeřilo do mě teplo. Stačilo tričko s krátkym rukávem, mikinu jsem mohla odložit. Užívala jsem si padající zlatavý sníh. Našla jsem kešku v Herrenkrugparku a udělala pár fotek. Když jsem se vracela na byt, náhodou jsem nakoukla do schránky a co mě tu nečeká? Pohled od Věrky z Norska. Děkuju, Věrko. Už dlouho nakukuji do schránky, jestlipak mi třeba někdo napíše, ale zatím nikdo. Až Ty jsi to poštovní mlčení prolomila. Udělal mi velkou radost! :)



 Herrenkrugpark


Co je to za houby? Nevypadají moc jedle, ale na pohled se mi líbí.






2 komentáře:

  1. Ty fotky jsou fakt krásný! To je fajn, že jsi našla někoho na projížďky na kolo. A jsem ráda, že Ti můj pohled došel a udělal radost.
    Hezký týden, ať se Ti dobře čte to drama a blíž se seznámíš se svými spolubydlícími!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Mě překvapilo, že píšeš, že jste tam měli už mráz. I když vlastně se ani nedivím, Tromsø už je hezky daleko na severu. Nicméně jsem ráda, že tady u nás ještě nemrzne. :)

      Vymazat